Vsedm hodin ráno stojím na peroně pustého nádražíčka v Rosolině. Přijíždí motorák do Roviga. Odtud rychlíkem do Ferrary. Zde přestup do dalšího vlaku do Ravenny, kam přijíždím po třech hodinách cesty malebnou severoitalskou krajinou, nad kterou stoupá slunce, kde se pole střídají s vinicemi a města se shlukují kolem starobylých kostelů se zvonicemi.
Po letech si právě plním sen navštívit jedno z nejkrásnějších a nejpamátnějších měst Evropy, v němž si podali ruce starověk se středověkem, Římané s Góty a Byzantinci, historie a kultura západní a východní.
To město, ačkoli je známé všem milovníkům umění, leží stranou velkých turistických cest, které směřují především do nedalekých Benátek. Je to město Ravenna, jehož nejslavnější kapitoly dějin se psaly mezi 5. a 7. stoletím po Kristu. Jistý odborník na křesťanské umění nazval Ravennu skutečným muzeem pozdního starověku a Pompejemi raného středověku.

Ravenna

Ravenna vznikla v době Etrusků a podobně jako Benátky byla zbudována na laguně. Politický význam získala až na přelomu našeho letopočtu za vlády římského císaře Oktaviána Augusta, který poblíž města vybudoval přístav pro jadranskou vojenskou flotilu - Portus Classis.
Pravého rozkvětu se Ravenna dočkala na sklonku starověku. Počátkem 5. století sem z Milána přenesl svůj dvůr západořímský císař Honorius. V Ravenně, obklopené bažinami, se cítil v bezpečí před postupujícími germánskými kmeny. Zatímco v Itálii řádili barbaři a římská říše se rozpadala, v Ravenně vládl čilý kulturní ruch.

Kostel San Vitale

Procházím sluncem prohřátými ulicemi, kde se pohybuje mnohem více cyklistů než automobilů. Okna domů jsou plná květin. Na volném travnatém prostranství, jehož dominantou je kostel San Vitale - ještě o něm bude řeč - spatřím nevelkou stavbu ve tvaru latinského kříže. Pochází z poloviny 5. století. Je to mauzoleum Gally Placidie, sestry císaře Honoria. Jedná se vlastně o kapli sv. Vavřince (Lorenza), která přiléhala k dnes již neexistujícímu kostelu Sta Croce (Svatého Kříže).

Nádhera mozaik na sytě modrém, lesklém pozadí doslova vyráží dech. Mauzoleum má valené klenby a ústřední kupoli s mozaikami znázorňujícími hvězdnatou oblohu (hvězdy se vrství kolem zlatého kříže) a symboly čtyř evangelistů.
Nad vchodovými dveřmi zaujme mozaika Krista - dobrého pastýře. Postavy na mozaikách jsou pojaty v duchu římského realismu, s živými a citlivými rysy. V mramorových sarkofázích mají být pohřbeni Galla Placidia, její manžel Konstantius a syn Valentinián.

Posledního západořímského císaře svrhl roku 476 germánský předák Odoaker, který se prohlásil králem Itálie. Panoval z Ravenny. Koncem 5. století přešla moc nad Itálií na krále Ostrogótů Theodericha, jenž byl formálně poddán východořímskému císaři (na byzantském dvoře v Konstantinopoli žil v mládí jako rukojmí), ale jako politik si počínal samostatně a povětšinou uvážlivě. Usiloval o smírné soužití Římanů a Gótů, třebaže Ostrogóti na rozdíl od katolických Římanů vyznávali křesťanství v kacířské, ariánské formě.

Ariáni

Ariáni sice uznávali Krista za Spasitele, ale nepřijímali katolické učení o Nejsvětější Trojici a nevěřili, že Ježíš je božské podstaty. Na římském území byli potlačeni, avšak mezi germánskými kmeny si zřídili silnou církevní organizaci. Arián Theoderich ale katolíky nepronásledoval a Ravennu - své sídelní královské město - velmi povznesl. Za jeho vlády zde nastalo druhé období kulturního rozmachu, z něhož se dochovaly úžasné památky.