Posadit se na invalidní vozík a projet na něm vytyčenou trasu a tím si vyzkoušet, jak se žije lidem na něj upoutaným, mohli včera celý den lidé v Chodově. Takzvaný Den pro sociální služby zde letos již počtvrté uspořádala chodovská radnice.
V rámci výuky navštívili akci i tamní školáci. „Určitě bych nechtěla být upoutána na invalidní vozík. Nejhorší jsou hrboly a zatáčky,“ popsala zážitek třináctiletá Andrea Lochschmidtová. Podobně hovořila i její spolužačka Marie.
Ta má dokonce vlastní zkušenosti se životem postižených lidí. „Můj taťka je už čtyři roky na vozíku. Měl autonehodu a je ochrnutý na polovinu těla. Stará se o něj mamka. Hodně cvičí a již začíná hýbat rukou,“ vyprávěla školačka.

Podle jejich učitelky Aleny Kudrncové, která děti doprovázela, mají podobné akce smysl. „Určitě v nich něco zůstane a budou si to pamatovat,“ řekla.
Desetiletou zkušenost se životem handicapovaných má Ludvík Danko z Chodova. Na vozíku je kvůli pracovnímu úrazu. „Spadl jsem ze střechy přesně 30. září v roce 1998,“ doplnil.

Danko spolupracuje s chodovskou radnicí v rámci takzvaného komunitního plánování. „Když se mi tehdy ten úraz stal, byla situace ve městě taková, že jsem se mohl pohybovat pouze po silnici. Dnes už se pohodlně dostanu na chodník, na úřad i do obchodu,“ chválí současnou situaci v Chodově vozíčkář. „Horší je to s přístupem do chodovského kulturního domu. Tam musím jet zadním vchodem a vždy mi někdo musí pomoci,“ posteskl si.

Pracovnice odboru sociálních věcí chodovské radnice Daniela Pazderová řekla, že město se situací kolem bezbariérového přístupu do kulturního domu zabývá. „Máme strategický plán rozvoje sociálních služeb, který má toto jako prioritu,“ uvedla.
Na chodovském náměstí se včera prezentovalo ještě dalších jedenáct organizací. „Mezi nimi například Tyflocentrum, Chráněné bydlení či Červený kříž,“ doplnila Pazderová s tím, že cílem akce je prezentace těchto organizací.