Jaké to je, být starostou, co v Chodově chybí a co bude se školní budovou v ulici Dukelských hrdinů? Tři měsíce po svém zvolení poskytl starosta Chodova Patrik Pizinger Deníku rozhovor.

Jak jste se v prvních třech měsících zabydlel v úřadu starosty? V čem se liší od vaší původní, místostarostovské funkce?

První tři měsíce byly jedním slovem náročné. Byť jsem měl výhodu předchozího působení na postu místostarosty města, tak tato funkce je časově, ale i psychicky daleko intenzivnější. Ještě více jsem si uvědomil, jak velkou osobní zodpovědnost starostové v České republice mají. Jiná situace je také v tom, že nový pan místostarosta přišel na radnici ze školství a s prací v komunální politice do té doby velké zkušenosti neměl. Nicméně to považuji za výhodu, protože jeho pohled a vnímání některých rozhodnutí je tím pádem daleko blíže vnímání občanů. Díky tomu mám přirozenou zpětnou vazbu.

Chodov klade velký důraz na partnerství s německými městy Oelsnitz / Erzgebirge a nově i Waldsassenem. V čem vidíte jejich největší přínos?

Ono to není jenom o partnerství s německými městy. Všeobecně jsem přesvědčen, že meziobecní spolupráce je důležitá pro rozvoj našeho regionu. V tomto duchu chceme jako město spolupracovat i s městy a obcemi na Sokolovsku. Ale zpět k našim partnerským městům. V Oelsnitz mají zkušenost s rozvojem města po ukončení aktivní těžby, která tam byla ukončena před více než čtyřiceti lety. I u nás dojde jednou k ukončení těžby uhlí a je důležité, aby na to byl Chodov připraven. Waldsassen je zase patronátním městem bývalých Chodováků, dnes žijících v SRN. Obě partnerství nás obohacují již dnes. Je to výměna zkušeností, přenos informací. A neméně důležité je i prosté potkávání našich obyvatel a spolků. Pro letošní rok to bude několik kulturních akcí. Zrovna za týden přijede do Chodova na celý den 20 žáků škol z Oelsnitz, aby poznali naše město a potkali se s vrstevníky. V průběhu roku pak dojde na další společné akce.

Velké investice pro následující roky jsou jasné – prioritou bude rošáda škol a rekonstrukce budovy gymnázia. Už máte nějakou představu, co bude se školní budovou u hlavní silnice, která skončí po odchodu žáků nevyužitá?

Ano, pro letošní a příští rok je prioritou tento školský areál. O využití budovy v ulici Dukelských hrdinů nebylo ještě rozhodnuto. Připravujeme spolu s městským architektem několik variant, které budu chtít během letošního roku předložit městskému zastupitelstvu k rozhodnutí. Je potřeba připomenout, že budova je opravdu stará, na rušné ulici a zejména v zátopovém území. Na druhou stranu se jedná o jednu z mála budov z původního Chodova. Celý komplex tvoří přirozené nároží a je součástí charakteru této části města. To vše si zaslouží důkladné zvážení, než se definitivně rozhodne o dalším osudu této budovy.

Co podle vás v Chodově chybí? Máte nějakou vizi, kde byste město rád viděl za pár let?

Pro obyvatele města mi chybí možnost vyřízení osobních dokladů, registrace vozidla apod., proto je má vize v tomto ohledu velmi jednoduchá. Chodov by měl být městem s rozšířenou působností, podobně jako Sokolov, Kraslice, Aš. Na tom již teď intenzivně pracuji. Dále mi v Chodově chybí důstojné vlakové nádraží a malometrážní byty pro seniory, kteří již nechtějí bydlet ve velkých bytech, ale stále jsou schopni samostatného života.

Netrpí starostováním váš osobní život? Jak nejraději relaxujete, když si na to najdete čas?

Já doufám, že ne. Musím říci, že moje rodina je v tomto ohledu velmi tolerantní a já jsem jim za to velmi vděčný. Zejména moje manželka se synem si zaslouží ode mě velké poděkování. Nejraději relaxuji pohybem. Díky kamarádovi jsem objevil dokonalou relaxaci v běhání. Je to sport, díky kterému si dokáži vyčistit hlavu a doplnit sílu. Pokud mi to čas dovolí, tak se běhání věnuji třikrát do týdne.