„Trávil jsem spoustu času na dvoře mezi zvířaty, takže to z toho vyplynulo. Jako kluk jsem bydlel v Rosnicích nedaleko Karlových Varů," usmívá se dlouholetý chovatel nad otázkou, co ho k náklonnosti k malým domácím zvířatům, jež s nadsázkou nazývá havětí, přivedlo.

Snad nejblíže má k holubům, se kterými před třiceti lety začínal. „Hned po vojně jsem se začal věnovat čistokrevným holubům. Samozřejmě předtím jsem také nějaké měl, byli to krováci," zavzpomínal chovatel s tím, že dnes se specializuje na českého bubláka. Kromě holubů věnuje svůj čas také drůbeži. Do jeho chovatelského portfolia tak patří například slípky australky s černým peřím nebo rousné zakrslé. Chovatelské úspěchy František Hájek, stejně tak jako jeho kolegové, s chutí prezentuje na výstavách. „Jak začne sezóna, je nějaká výstava každý týden. Občas vyjedeme i do zahraničí. Vždy některý z členů naší organizace přiveze nějaké ocenění," říká chovatel.
Chov drobného zvířectva je podle něj časově a někdy i finančně náročný. „Nicméně je to zajímavý koníček," dodává.

Záliba pana Hájka logicky přivedla do řad chovatelů. V chodovské organizaci se stal předsedou. „Členská základna je poměrně stabilní, je nás kolem dvaceti. Bohužel, tak jako v mnoha podobných případech, je nouze o následovníky. Mladého chovatele tady máme jen jednoho. Mladí tráví dnes více času s počítačem a chovatelství je, jak už jsem říkal, časově náročné," vysvětluje si absenci mladých a začínajících chovatelů. (tin)