Ve tři hodiny jsme se s kamarádkou Martou měly sejít u kavárny. Za pět minut tři jsem tam už stála a čekala. Bylo půl čtvrté a Marta pořád nikde. Pořád jsem si říkala, kde jen může být, vždyť ona je vždy přená jako hodinky! Najednou mi zapípal mobil. Přišla mi SMS: Prijdu pozdeji, stalo se neco neuveritelneho. Budu vypravet.

Druhý den jsme se sešly na WC ve škole. Spustila jsem: „Proč jsi nepřišla? Čekám tam půl hodiny a ty nikde!!!“ „Opravdu se omlouvám,“ začala, „ale stalo se něco, čemu ani věřit nebudeš.“ „No tak povídej,“ vzala jsem ji na milost.
„Takže v půl třetí jsem vyšla z baráku směrem ke kavárně. Samozřejmě jako obvykle jsem to vzala zkratkou lesem. Už jsem byla skoro na konci lesa, najednou jsem uslyšela šustnutí. Otočila jsem se a uviděla nějakou postavu, jak se vznáší nad zemí. Poznala jsem, že to byla žena. Velice krásná žena. Podivila jsem se, protože na mě pokyvovala, ať jdu k ní.

Zprvu jsem nechtěla, ale nohy mě neposlouchaly. Žena se otočila a jako by chtěla pryč… Nohy mě zas neposlechly a šly za ní. Šly jsme asi dvacet minut hluboko do lesa. Pak se zastavila a pokývla, ať se podívám za ten velmi široký strom. Nejprve jsem se podivila proč, ale pak jsem se podívala, vždyť víš, jak jsem zvědavá.
Obešla jsem půlku stromu a zakřičela. Ležela tam totiž na zádech nahá žena. Byla už mrtvá. V obličeji jsem ji poznala. Byla to totiž ta, která mě tam dovedla.“

„Tý jo, to je fakt neuvěřitelný!“ „Co mám teď dělat??“ „Řekla jsi to někomu? Aspoň rodičům?“ „Nikomu, jen tobě.“ „Takže tam leží pořád?“ „Asi jo…“ „Tak se tam po škole zajdem‘ podívat.“

Po škole jsme se rozběhly k lesu a Marta mě tam dovedla. Opravdu tam ještě ležela, pokrytá trochou listí. Okamžitě jsem zavolala z mobilu policisty. Za deset minut tam skutečně přijeli a vyptávali se nás. Já jsem jim řekla, že Marta ji našla první. Tak se vyptávali pořád a Marta jim to všechno převyprávěla.

Zprvu se zdálo, že jí nevěří, ale potom nám pověděli něco neuvěřitelného. Prý se tohle přesně stalo před 50 lety, taky se čtrnáctiletou holčinou. Taky ji sem dovedl duch zemřelé. Zůstaly jsme s Martou stát a koukaly na sebe, jen v očích nám kmitaly samé otazníky.