Přesto se najdou tací, kteří je ještě doma mají. Sokolovské muzeum přišlo se zajímavým nápadem uspořádat výstavu těchto bývalých propagačních dárků.

Jejich sbírku mohou v současné době vidět lidé v sokolovském muzeu, které má zájem o další zajímavé exempláře. Podle ředitele muzea Michaela Runda představuje sbírka několik stovek kusů briketek a nejzajímavější či nejkurióznější jsou k vidění ve stále expozici v Sokolově a také v Hornickém muzeu v Krásně. Tam je vystaven i lis Amsler, na němž se propagační brikety vyráběly.

„Mezi lidmi určitě musí takové briketky být a pokud by je postrádali a byly zajímavé, rádi o ně naši sbírku rozšíříme,“ uvedl ředitel muzea. Po briketkách zapátrala i sokolovská starostka Renata Oulehlová a nakonec jich byly přes dvě desítky. „Ráda jsem muzeu věnovala briketky, které jsme našli. Takhle budou ještě k užitku,“ uvedla starostka.

Motýlí louka
Nesekané louky v Sokolově jsou plné života

Výrobu briket ve Vřesové ukončila Sokolovská uhelná před deseti lety. Současná společnost SUAS Group už reklamní briketky nepoužívá, ale v zapomnění neuapadly.

"Jako kousek historie Sokolovska je coby dárek svým čestným hostům předává sokolovská radnice. Na rozdíl od briketek HDB ale už nejsou potištěny budovatelskými hesly či výzvami k plnění programu pětiletky, zdobí je pouze název města. A nejsou ani z uhlí, ani z plastu. Lze si na nich na rozdíl od někdejších briketek pochutnat, protože k výrobě posloužila čokoláda," řekl mluvčí radnice Vladimír Meluzín.

Briketárna ve Vřesové byla posledním provozem svého druhu v České republice. Vůbec první výroba briket zahájila provoz v roce 1877, poslední otevřený provoz byl pak v roce 1966 ten ve Vřesové. Zdejší briketárna, vybavená východoněmeckou technologií, ročně vyprodukovala v rozmezí 500 až 700 tisíc tun briket, ale v posledních letech poptávka po briketách výrazně klesala, stejně jako množství vhodného uhlí v lomech na Sokolovsku. I proto se její provoz definitivně zastavil.

Den horníků
Horníci jsou zvyklí slavit ve velkém stylu. A letos to vyjde

Podobných fenoménem jako briketky byla v našem regionu například plastová kasička různých barev známá jako Chodosák. Panáček s úsměvem, kolem krku pneumatiku, boty ve tvaru kanystrů a na čepici nápis Chodos. Ušetřen byl, na rozdíl od briketek, budovatelských hesel. Nechyběl téměř v žádné rodině a tehdy ho lidé plnili většinou pětikorunami, které byly v té době mincemi s nejvyšší hodnotou. I Chodosák se stal před lety předmětem sběratelského zájmu. Formu má společnost stále k dispozici.