Obecně je v České republice poskytovaná dialyzační léčba na velmi vysoké úrovni, lepší, než je například standardní léčba v USA,“ vyzdvihl primář střediska Jiří Vlasák.

Pro jaké pacienty je určena dialýza?

Dialýza je určena pro pacienty se selháním ledvin. A ty selžou nejčastěji na podkladě jiných chorob, například u pacientů, kteří trpí vysokým krevním tlakem nebo cukrovkou. V důsledku těchto nemocí stárnou ledviny rychleji. Nejde tedy většinou přímo o ledvinové onemocnění, jako je nádor, infekce nebo jiné zánětlivé onemocnění.

Dialýza pacienty se selháním ledvin vyléčí?

Občas si pacienti a jejich příbuzní myslí, že dialyzační léčba člověka vyléčí, že mu vrátí normální funkci ledvin. To se ale stává pouze v případě, že je selhání ledvin akutní, přechodné.

Takové případy mohou nastat?

Je řada situací, které vedou k akutnímu selhání ledvin. Člověk může být těžce dehydratován například v důsledku horečnatého stavu, zvracení nebo průjmu a přestane močit. Dostává se do těžkého stavu, kdy se přidává selhávání ostatních orgánů, které může být smrtelné. My ho začneme léčit dialýzou, která ho obdobně jako ledviny zbaví pro tělo škodlivých látek, a tak získáme čas na „regeneraci“ vlastních ledvin. Takový pacient se obvykle rychle vrátí do normálního života. To překlenovací období je obtížné odhadnout, ale obvykle to bývá 1 - 3 týdny. Ale občas, zejména u lidí dosud zdravých, stačí několik dní.

Může se podobný stav opakovat, mohou být někteří pacienti víc náchylní k selhání ledvin?

Takových pacientů máme v databázi hodně. Pokud prodělali akutní selhání ledvin, chodí potom například jednou za rok na kontrolu.

Pacienti mohou docházet k vám i na ambulanci?

Na ambulanci dochází pacienti, ještě než se dostanou na dialýzu. Jednak se snažíme dialýzu co nejvíce oddálit a stabilizovat onemocnění ledvin, dokud ledviny ještě nějakou funkci plní. A jednak se snažíme, když už není jiné řešení a dialýza je nutná, aby se na ni pacient dostal v dobrém klinickém stavu, tzn. aby neměl už příznaky vyplývající ze selhání ledvin, jako je zvracení, ztráta svalové hmoty, chudokrevnost atd. Před mnoha lety, kdy dialýza byla poskytována pozdě, a jen některým nemocným, byli pacienti, než se dostali na dialýzu, často už na pokraji života a smrti. Od té doby stále bojujeme s předsudky zažitými i v odborné veřejnosti, že totiž dialyzovaný člověk musí být nutně strašně nemocný. Nemusí.

Jak probíhá samotná dialyzační léčba?

Pokud mluvíme o nejrozšířenější formě léčby, tedy hemodialýze, pak adekvátní léčba je třikrát týdně zhruba čtyři a půl hodiny, pokud je nutné, i déle, až šest hodin. Záleží na konstituci pacienta, přidružených dalších nemocech a jeho schopnosti dodržovat dietu a pitný režim.

Je pro pacienty dialýza nějak nepříjemná?

Od doby, kdy se dialyzační léčba začala rozvíjet, což bylo zhruba v 60. letech minulého století, prošla zásadním vývojem. V pionýrských začátcích bylo na dialýze špatně každému. Zvracení, křeče, kolapsové stavy byly na denním pořádku. V současné době má každý nemocný dialýzu „šitou na míru“ a velká většina ji snáší dobře. A řešíme převážně úplně jiné „nepříjemnosti“, jako je koordinace dopravy na dialýzu, jak vyhovět všem, když každý chce při dialýze sledovat jiný TV program… S nárůstem věku našich pacientů ale přibývá skutečných problémů týkajících se záležitostí sociálně-ekonomických. Naštěstí máme vynikající vztahy s poskytovateli sociálních služeb v regionu, a můžeme tak nemocným pomoci i nad rámec dialyzační léčby.

Zmínil jste věk. Dá se říci, jaký je průměrný věk vašich pacientů?

I tady je vidět velký vývoj. Například v roce 1980 byl průměrný věk 40 let. Teď máme průměrný věk 69 let. Komu není přes sedmdesát, je tady na dialýze mladík.

Zejména pro mladší pacienty máte ještě jednu možnost, aby nemuseli pravidelně docházet na dialýzu.

Nejen pro mladé pacienty, ale také pro všechny, kteří chtějí mít svoji léčbu víc „ve svých rukách“, existuje tzv. břišní dialýza - peritoneální. Zavedeme jim hadičku do dutiny břišní, zaškolíme je a pak si sami doma dělají výměny dialyzačního roztoku v dutině břišní. Je to metoda, kterou hodně preferujeme, pro člověka má řadu výhod. Kdybych chtěl vyzdvihnout na sokolovském středisku, co děláme ve větší míře než jinde, tak je to právě břišní dialýza.

Limituje je nějak při činnostech?

Pacient na peritoneální dialýze musí především dbát na přísnou hygienu. Práci či sport v znečištěném prostředí s rizikem zanesení infekce do dutiny břišní přímo zakazujeme. Sporné je to s plaváním – v moři to problém není, ve veřejném bazénu rozhodně nedoporučujeme. Nejsou vhodné činnosti enormně zatěžující břišní svaly nebo tam, kde je riziko úrazu břicha, příkladem mohou být těžké práce ve stavebnictví, ze sportů tzv. sporty “kontaktní“.

Kolik má teď vaše středisko pacientů?

V chronickém programu, na hemodialýze, teď máme kolem 100 pacientů a 20 pacientů na břišní dialýze. Ti chodí jednou za měsíc na kontroly.

Kolik dialyzačních středisek funguje v našem kraji?

V Karlovarském kraji jsou tři střediska. Když jsme v roce 1985 začínali, byli jsme po Plzni druhé středisko v Západočeském kraji. Pak vzniklo další v Karlových Varech a Mariánských Lázních.

Kolik lidí se tady v Sokolově o pacienty stará?

Zhruba je to 30 lidí - lékaři, sestry, sanitárky, technici. Máme tři směny, na směně se obvykle vystřídá 18 pacientů, tedy více než 50 denně.

Mohu na sobě nějak poznat, že mi špatně pracují ledviny?

Když to poznáte, tak už je většinou pozdě. Když vám lidé začnou říkat: jsi nějaká bledá, začne vám být špatně, po ránu lehce na zvracení a točí se vám hlava, kolísá tlak, může to být příznak, že máte selhání ledvin už i v konečném stadiu.

Jak tomu mohu předejít?

Je důležité chodit na preventivní prohlídky, stačí základní vyšetření moči a krve, změření krevního tlaku. Lidé nad 50 let by měli chodit na kontroly častěji, zejména pokud mají vysoký krevní tlak, cukrovku nebo jinou chorobu. V případě ledvin se problém v laboratoři většinou objeví dřív, než začnete mít jakékoli příznaky. Největší počet chronických selhání ledvin v současné době má na svědomí cukrovka a vysoký krevní tlak, spolu s tím, že se lidé dožívají vyššího věku. Věk je rizikový faktor spolu s ostatními. Ten ale bohužel neovlivníme.

Čeho se tedy vyvarovat?

Špatných návyků. Srdce a ledviny jsou spojité nádoby. Všechno, co působí špatně na srdce, působí i na ledviny. Prokazatelně vadí kouření. Je třeba se vyvarovat nekontrolovaného užívání některých léků proti bolesti. Když někdo pravidelně užívá denně několik brufenů, ledviny si to pamatují. Samostatnou kapitolou akutních selhání jsou pak otravy. Všichni si pamatujeme na aféru s pančovaným alkoholem. Selhání ledvin měli tehdy všichni postižení.

Zmínil jste, že ledviny stárnou rychleji, s přibývajícím věkem pomalu přestávají pracovat. Můžu přesto udělat něco, čím je udržím v kondici?

Měla byste sportovat, udržovat optimální váhu, lehká nadváha není problém, obezita ale už ano. Ledvinám vadí rychlé zhubnutí, jaké vídáme při drastických dietách. Důležitá je životospráva. Žádoucí je omezení cukrů a kuchyňské soli v potravě. Pořiďte si zahrádku, práce na zahradě je skvělá. Ideální zátěž - třikrát týdně 20 minut až půl hodiny ostré chůze nebo jízda na kole. Dobré je i plavání. Fyzická inaktivita je největší problém. Pokud sedíte dvanáct hodin u počítače, jeďte z práce domů na kole nebo se jděte pořádně proběhnout.

A co pitný režim?

Nelze jej podceňovat, ale není třeba z toho dělat dogma. Mladý a zdravý člověk má pít podle potřeby. Používejme selský rozum. Dehydratace v takovém rozsahu, že vede k selhání ledvin, se týká spíše seniorů a lidí nemocných.