Diamantovou svatbu oslavili o víkendu Vratislav a Marija Vyskočilovi z Vřesové. Před šedesáti lety si řekli své ano a dnes vypadají, jako by to bylo včera. Stále se na sebe usmívají, vtipkují a chovají se k sobě s opravdovou manželskou úctou. Kdo je zná, říká, že takový pár je dnes vzácností. Jejich pouto by jim prý mohl leckdo závidět.

„Oba jsou velice milí, přátelští a svým dobrým srdíčkem si získali malé i velké. Za naši obec bych jim chtěla popřát hodně štěstí, zdraví a lásky do dalších let,“ prohlásila kronikářka Vřesové Anna Sándorová. „Stále je zajímá hodně věcí. Když chtějí něco vědět o dění v obci, tak rovnou zastaví mě nebo starostu. Já jim pokaždé ráda vše vyložím,“ doplnila Sándorová s tím, že ke gratulaci se připojilo i vedení obce a věnovalo manželům dárkový koš.

Vyskočilovi pochází z Ukrajiny a do České republiky se přistěhovali v roce 1992. Svoji rodnou zemi opustili kvůli havárii černobylské jaderné elektrárny. Od místa úniku radiace totiž bydleli přibližně šedesát kilometrů. „Báli jsme se, že budeme mít nějaké zdravotní problémy. A když nám to nabídli, tak jsme souhlasili. Sebrali jsme se a prostě odcestovali,“ zavzpomínal Vratislav. Nyní už svého rozhodnutí nelitují. Zpočátku prý ale bylo hůř. „Tenkrát byl i polštář mokrý … od breku,“ přiznala Marija. „Vezměte si, že jsme tam prožili šest desítek let. To je hodně dlouhá doba,“ doplnila.

Nejdříve bydleli tři roky v Kuřivodech u České Lípy. Ve Vřesové žijí posledních patnáct let. „Řeknu vám, bydlí se nám dobře. Peníze nám nosí až do bytu, a když chceme, tak si zajedeme do Chodova, kde si třeba nakoupíme,“ řekla paní domu.
A jaký je jejich recept na tak dlouhé a šťastné manželství? Je to prý hlavně o trpělivosti a toleranci. „Někdy bývají i nějaké hádky, ale to je holt život,“ podotkla Marija.

Manželé svorně říkají, že se příliš nerozčilují. „Mě osobně snad nejvíce rozzlobí špatné počasí. Na nic jiného si nemáme důvod naříkat,“ konstatoval Vratislav, i když sám trpí na bolesti zad a nohou.

Když je léto, starají se o zahrádku. Tu si udělali u panelového domu pod balkonem. „Je maličká, ale i tak z ní máme cibulku, petrželku nebo kopr,“ vyjmenovala s nadšením manželka.