Oblíbený, čtyřiašedesátiletý lékař tu léčí děti téměř 40 let, pět let byl i ředitelem zařízení, pak se k medicíně opět vrátil. „Za tu dobu se změnil ten úplný základ - přístup zdravotnictví k rodičům a jejich dítěti. Medicína se zlidštila,“ říká Luboš Vaněk.
Pane primáři, jaký máte pocit z ocenění?
Samozřejmě z něj mám radost a beru vše jako poctu. Žiju ale normální život, někdo mě nominoval a někdo mě schválil. Celý ten proces jde mimo mě.
Nominace vznikla na základě vaší především lékařské kariéry. Proč jste se rozhodl stát lékařem?
Studoval jsem gymnázium zaměřené přírodovědným směrem, s rozšířenou výukou jazyků, kde jsme měli i latinu, což byla dobrá průprava na medicínu. Já jsem ale tehdy jasno neměl, tíhl jsem k přírodním vědám v té obecné rovině. Rodiče mě ale směřovali k medicíně a říkali mi, že honěním motýlů po louce se neuživím. Takže jsem nastoupil při studiu na gymnáziu do nultého ročníku na lékařskou fakultu. Byl jsem mladý a asi dychtivý po vědění, takže mě medicína rychle zaujala.
Byli vaši rodiče lékaři?
Ne, nemáme tu tradici. Spíše máme v rodině techniky.
Vy jste ale nepracoval jen jako nemocniční lékař, ale také jako ředitel sokolovské nemocnice?
Jednu chvíli jsem pracoval i jako obvodní lékař na poloviční úvazek v Bukovanech a následně mi přibyla i Březová. V roce 1986 jsem se do nemocnice vrátil. Po revoluci jsem byl osloven, abych se stal ředitelem a protože jsem měl pocit, že bych měl v porevolučním nadšení dělat něco víc, tak jsem nabídku i bez manažérských zkušeností přijal.
Nemocnici jste vedl až do roku 1995…
Už jsem se chtěl vrátit k medicíně, kdybych byl mimo obor déle, tak by to nebylo dobře. I když jsem měl jiné manažerské nabídky. Já jsem práci ředitele dělal na plný úvazek a chodil jsem pouze sloužit. Bylo to ale zajímavé období, kdy jsem si vyzkoušel svoje možnosti i hranice schopností a také potkal řadu zajímavých lidí.
Proč dětské lékařství? Nelákala vás například chirurgie?
Já jsem k chirurgickým oborům nikdy netíhl. Hrával jsem volejbal a už jako mladý jsem měl potíže se zády. Proto jsem si říkal, že kdybych stál dlouho u stolu, nebylo by to nejlepší. Na fakultě mě velice zajímala neurologie. Nakonec mi byla nabídnuta pediatrie, že bych se později mohl profilovat jako dětský neurolog.
Pediatrie má své specifikum v tom, že diagnostika se z velké části dělá prostřednictvím rodičů. Jaké jsou další zvláštnosti oboru?
Má řadu specifik. Protože náš pacient se mění a roste, léčíme lidi od narození do 19 let, tedy od novorozence, přes batole a školáka, pubertu až do dospělosti. Každé toto vývojové období má svoje nemoci, projevy, znaky. Dítě není malý dospělý, řada interních lékařů se této odlišnosti bojí. Navíc řadu informací čerpáme od rodičů, samozřejmě nechybí objektivní posouzení, hodně také závisí na pozorovacím talentu.
Je nutné dítě dobře pozorovat, například jeho příchylnost k matce, to jak se v ordinaci projevuje… Pediatrie má navíc široký záběr, hraničí s nejrůznějšími medicínskými obory a my je musíme do značné hloubky znát, abychom mohli s lékaři těchto oborů hovořit a rozumět si.
Bylo a je dětské lékařství doménou především žen?
V současné době jsem u nás na oddělení jediný muž nejen v pozici lékaře, ale vůbec. Dříve to tak nebylo. V jiných nemocnicích je mužů v pediatrii více. Je pravda, že dětské primariáty drží většinou muži, vezměme příklad třeba v našem kraji.
Jak je důležitá role maminky?
Nezužujme to pouze na matku, ale vezměme oba rodiče. Role otce je dnes stále důležitější. Vidíme čím dál více otců, kteří se o dítě starají od nejútlejšího věku. Prim ale stále hraje samozřejmě matka. Přes všechny genderové a emancipační snahy nelze popřít, že žena a dítě je ta primární přirozená diáda. Otec je vůči dítěti přeci jen druhý. I když přebaluje, krmí, dokonce řada otců odchází na rodičovskou dovolenou. S tím jsme se dříve nesetkávali.
Máte téměř 40 letou praxi, co všechno se za tu dobu změnilo?
Změnil se ten úplný základ - přístup zdravotnictví k rodičům a jejich dítěti. Medicína se zlidštila. Když jsem nastoupil, tak otec nemohl být u porodu, otec nesměl do porodnice, děti se ukazovaly oknem. Novorozenci nebyli na pokojích s matkou, to se zavádělo až v 80. letech. Novorozenci byli na boxu a maminky na pokojích, děti se rozvážely v určených intervalech ke kojení. Maminky bez návštěv pouštěly z okna tašku na provázku a příbuzní jim tam dávali něco na přilepšenou.
Z dnešního pohledu se to zdá jako neuvěřitelná věc. Šílené! Dnes přicházejí rodičky s porodním plánem a mnohdy požadují, aby dítě nebylo ani na chvíli od matky odděleno. Tak novorozence vyšetřujeme na těle rodičky, což nám někdy práci i ztěžuje, ale i tak se snažíme těmto přáním vyhovět. Na dětských odděleních nebyly pokoje pro doprovod rodičů. My dnes můžeme ubytovat komfortně 12 doprovodů, provizorně i více. Většinou o to žádají matky dětí do šesti let a opět přibývá i doprovázejících otců. Za rok máme zhruba 1500 hospitalizovaných dětí, asi 850 je v nemocnici s doprovodem, ty malé v naprosté většině.
Co návštěvy?
Tam jsou patrné také obrovské změny. Když jsem nastoupil, tak byly časově omezené od půl třetí do půl šesté. A byly také věkově omezené. U batolat a předškoláků jsme se báli, že budou po odchodu rodičů plakat a tak jsme povolili návštěvu spíše výjimečně u těch klidnějších a rozumově vyspělejších. Malé dítě tak leželo na oddělení úplně samo. Dnes mají i nepřijatí rodiče právo být s dítětem v nemocnici neomezeně a my to podporujeme.
Kam až lze hranici lidskosti posunout?
Až tam, aby ústupky nebránily vyšetřovacímu a léčebnému procesu. Dnes se s lidmi daleko více mluví, dříve to fungovalo někdy i tak, že lékař po vizitě napsal krátké informace, které položil k telefonu a zdravotní sestra je rodičům četla do sluchátka. S tím by se rodiče dnes nespokojili. Dnes s lékařem rodiče mluví i několikrát za den. Střety s rodiči samozřejmě občas máme, ty nevymizí. Setkáváme se v momentě, kdy mají strach o své dítě, jsou v emocionální nerovnováze, rozrušení. Vše se snažíme zvládnout profesionálně, i když vnitřně vždy úplně klidní nejsme.
Mění se, klesají, rostou počty dětí, které tu za rok ošetříte?
Od té doby, co jsem nastoupil na post primáře, počty stoupaly každý rok. V posledních letech drobně stoupají nebo klesají v rámci statistických odchylek.
Cukrovku nebo Crohnovu chorobu děti nyní dostávají v nižším věku, objevují se i nové nemoci?
Narůstají počty dětí s alergií a pravda i s těmi zmíněnými autoimunními nemocemi, z těch častějších bych přidal ještě štítnou žlázu. Objevily se i nemoci, které dříve neexistovaly. Nastoupil jsem v roce 1979, až v roce 1981 byl například objeven původce lymské boreliózy. Léčba některých nemocí se hodně zlepšila. Astmatické děti prostonaly spoustu dní v nemocnici, až v 90. letech začínala účinná inhalační léčba. Pamatuji, že když jsem začínal, tak dvě děti v okrese na astma zemřely. Přibývají také hodně nemoci psychogenně podmíněné.
Zkrácení doby hospitalizace je obecný jev nejen na vašem oddělení.
Průměrná doba byla více než šest dní, dnes je to něco přes tři dny.
Existují dětské nemoci, které po dobu vaší kariéry vymizely?
Když jsem nastoupil, očkovalo se na černý kašel, tetanus a záškrt. Pak ve druhé fázi spalničky a obrna. Dnes je spektrum očkování širší, úplně například vymizely zarděnky, málo vidíme příušnice.
Jaký je váš názor na očkování?
Vnímám ten alternativní názor, který očkování odmítá. Ale to jsou maminky, které nezažily, když děti umíraly například na záškrt. Dříve prostě občas nějaké dítě kvůli infekční chorobě zemřelo. Já jsem to i zažil, takže vím, že očkování v dnešním rozsahu je prospěšné. Navíc si dnes jednotlivec může dovolit nebýt očkován, protože populace je proočkovaná a možnost, že by se nemoc šířila, je velice malá. Pokud proočkovanost klesne, může být i hůře.
Další kontroverzní téma, co babyboxy?
Můj názor je podložený zdejší praxí. Je spousta odpůrců babyboxů, kteří berou jako alternativu babyboxu utajený porod, což je jistě lepší. Lékaři vědí, kdo jsou rodiče dítěte, v babyboxu o dítěti nevíme nic. My jsme měli ale třikrát případ, kdy nám odložili dítě do čekárny nebo na schody, jako se to třeba dříve dělalo v klášterech. V takovém případě je pořád lepší babybox.
V čem je váš region z profesního hlediska specifický?
Často jsem byl a stále jsem na toto téma dotazovaný, zda zdejší průmyslová výroba děti nepoškozovala, nepoškozuje. Vždy jsem byl velice opatrný soudit. Je pravda, že jsou děti, které se odsud odstěhovaly a přestaly stonat, ale i naopak jiné děti se na Sokolovsko přestěhovaly a uzdravily se. To jsou ale jednotlivci. O nějakém podrobnějším výzkumu nevím. Navíc dnes jsou podmínky na Sokolovsku jistě srovnatelné s jinými kraji a okresy. Úroveň zdravotně sociálního chování zdejších obyvatel ve srovnání s jinými regiony je dána demograficky. To by ale lépe popsal třeba sociolog. Určitě jsou regiony, kde je nahromaděno více vysokoškoláků či starousedlíků.
Pocházíte ze Sokolova?
Jsem z Plzně, kde jsem i studoval. Do Sokolova jsem nastoupil v roce 1979, následně jsem byl jeden rok na vojně. Pamatuji, že nás šlo do Sokolova z ročníku asi 15. Rozhodli jsme se tak s manželkou kvůli bytu, který nám tady slíbili.
Úrazy a nemoci dětí bývají ty nejcitlivější. Na jaké případy vzpomínáte jako na ty nejvíce krizové?
Pokud dochází k nějakým krizovým, fatálním komplikacím, tak nemoc dítěte často řeší lékaři na specializovaném pracovišti. Co je ale nejsmutnější a s čím jsem se setkal, jsou týrané děti. To je pro mě snad ještě citlivěji vnímané než nemoc.
Snažíte se také spolupracovat s různými občanskými sdruženími, které pomáhají dětem?
Chceme, aby naše nemocnice byla co nejvíce vstřícná a otevřená nejen dětem, ale i rodičům. Snažíme se vytvářet atmosféru domácího, přátelského, rodinného oddělení. Dlouhodobě spolupracujeme se Zdravotním klaunem. Trvá také akce Stonožka, kdy školní děti vytváří vánoční přáníčka, která se následně prodávají, a výtěžek putuje na naše oddělení. Zveme na oddělení děti z MŠ a nižších tříd ZŠ v rámci akce Nebojme se nemocnice. Kulturní program na oddělení nám také pomáhá vytvářet organizace Střípky, spolupracujeme s knihovnou a dalšími
MUDr. Luboš Vaněk, 64 let, ženatý, má dvě dospělé děti a čtyři vnoučata, mezi jeho koníčky patří jízda na kole, rád cestuje. Dříve sbíral minerály, teď sbírá drobnou grafiku - exlibris. Věnuje se také zahradničení. Je zastupitelem města Sokolova, dlouhodobě zastává různé funkce v České lékařské komoře. Na dětském oddělení pracuje šest lékařů a zhruba 30 sester.
