„Naposledy se koncentračními tábory na Sokolovsku zabýval pan Václav Němec v 60. až 80. letech, o táboře v Nové Roli psal například novorolský kronikář pan Frnka. Neměli však přístup k celé řadě zahraničních archivních a knižních pramenů, memoárové literatuře a podobně. To, co však napsali, byl dobrý základ k mé knize,“ říká Bružeňák.

Kniha mapuje všechny pobočky koncentračního tábora Flossenbürg na Sokolovsku a Karlovarsku. Je jich pět. Tři ženské – Svatava, Kraslice, Nová Role – a dva mužské – Ostrov a Korunní. V knize jsou zmíněny i pochody smrti.

Tehdejšímu křtu knihy předcházelo odhalení pamětní desky na židovském hřbitově v Sokolově. Zúčastnila se ho i jedna z účastnic pochodu smrti ve Svatavě. Paní Eva Erbenová přijela až z Izraele. Jako malá dívenka tam tehdy byla s maminkou. Prošla Osvětimí a byla vyhnána na pochod smrti Saskem, Bavorskem, dostala se až do Svatavy, kde jí před očima maminka zemřela. Tehdy čtrnáctileté dívence se poté podařilo uprchnout.

„Jedním z mých největších badatelských úspěchů bylo odhalení jména jedné z dvanácti žen, které jsou pohřbeny u Čisté. Jsou to Židovky, jež zemřely při pochodu smrti. Je to sice jen jedno jméno ze dvanácti, ale dalo mi hodně práce ho zjistit a jsem rád, že alespoň jedna z těchto obětí již není bezejmenná. A dále si považuji zjištění většiny jmen žen, které zemřely ve Svatavě. Jména židovských obětí, jichž tu byla většina, budou zvěčněna na pamětní desce na židovském hřbitově,“ dodal Bružeňák.

Ženský koncentrační tábor, jenž byl pobočkou bavorského lágru Flossenbürg, stával ve Svatavě–Podlesí v letech 1943 až 1945. Po osvobození americkou armádou sloužil několik týdnů jako ubytovna pro repatriované italské vězně a následně byl na příkaz amerického velení z důvodu obav ze šíření nemocí spálen.

V roce 2000 byly provedeny rozsáhlé úpravy okolí památníku, včetně opravy sochy na náklady Svatavy. Téhož roku se pak u památníku ženského tábora uskutečnila návštěva bývalých vězeňkyň z Francie.