Český národ je přeborníkem v humoru. Legraci si dělá takřka z čehokoli a peprným vtipem nešetří ani v případě smutných nebo tragických událostí. Češi jsou švejkové a k humoru se uchylují, i když je jim ouvej. A dobrým anekdotám se rádi smáli v každé době. Důkazem toho jsou Humoristické listy, které u nás vycházely od roku 1858 až do roku 1941. A měly skvělý ohlas. Dokonce i dnes se najdou lidé, kteří na staré vtipy nedají dopustit. Jedním z nich je Roman Kotilínek z Kraslic na Sokolovsku. Ten si dobové anekdoty nejen s oblibou pročítá, ale také je sbírá.

Romane, známe se již delší dobu, ale nevěděl jsem, že máš tak zajímavého koníčka. Vidím tady pečlivě vyskládané sborníky Humoristických listů. Můžeš mi prozradit, než do nich nahlédnu, kdo tento časopis vlastně vydával?

Humoristické listy založil český nakladatel Josef Richard Vilímek ještě se svým společníkem Jaroslavem Svátkem někdy v roce 1858. A přestože podobných časopisů vycházela tehdy celá řada, tyto se udržely až do roku 1941. Takže jsou vlastně i takovou humoristickou kronikou doby. A řekl bych i nejkontinuálnější.

Jak ses ke sbírání Humoristických listů dostal?

Už od dětství jsem miloval staré knížky a podobné věci, které dýchaly historií. S Humoristickými listy jsem se poprvé setkal jako dítě o prázdninách, když jsem jezdil k tetě na chatu v jižních Čechách. Měli tam svázaný necelý ročník tohoto časopisu z roku 1912. A to také bylo první, po čem jsem se sháněl, když jsem pak vždycky přijel. Teto, kde máš Humoristické listy? ptával jsem se. A hrozně rád jsem jimi listoval, protože v nich byly krásné obrázky a veselé anekdoty. Sám nevím proč, ale poslední dobou se postupně vracím k těm věcem, které jsem měl v dětství rád.

A začal jsi sbírat Humoristické listy …

Ano. Začal jsem se po nich všelijak pídit a postupně se mi dařilo leccos poshánět. Nesbírám ale všechno. Zaměřuji se hlavně na období od roku 1900. Ty předtím mě ani tak moc nezajímají. Ze 41 ročníků, které od začátku minulého století vyšly, mám asi 26 ročníků. Většina je úplná, některé jsou jen konvoluty, což znamená, že jsou to jen soubory vybraných čísel. Ještě mi zbývá 15 ročníků a budu mít všechno pohromadě.

Myslíš, že se ti podaří sehnat i ten zbytek?

Neříkám, že to bude hned, ale věřím, že do budoucna to jednou posháním. A třeba mi k tomu pomůže i tvůj článek. (smích) Někdo se ozve a řekne, já mám doma nějaké ročníky, nejsou mi k ničemu, nechcete si je zařadit do své sbírky?

Pokud se ti někdo ozve, budu jenom rád. Ale pověz, kde se dají takové staré časopisy v dnešní době vůbec sehnat?

Šmejdím různě v antikvariátech a hodně jsem toho sehnal na internetu přes různé aukční portály. I tam se dá občas na tento artikl narazit.

Teď mě napadlo, jestli se těmto starým vtipům může člověk zasmát i po sto letech?

Některým ano. Jedny jsou takové, co se objevují v každé době – společenské a partnerské vztahy, politika, korupce a podobně. A pak jsou to témata, která přetrvávají jen určitou dobu. Typickým příkladem je, když se Karel Habsburk pokusil v roce 1921 o návrat na maďarský trůn. To potom vyvolávalo řadu reakcí a mimo jiné i vtipů. V nich se třeba poukazovalo na Karlův vřelý vztah k alkoholu. Dneska by to už asi jen tak někdo nepochopil. Spousta věcí ale bude aktuální pořád. Na jedné karikatuře je kupříkladu tehdejší ministr financí, jak v lisu drtí občánka, ze kterého se sypou penízky. To by se klidně mohlo v nějakém časopisu objevit i dnes. Anekdoty se dotýkaly také korupce. To bylo velice časté téma. První republika byla totiž neskutečně prolezlá korupcí. To jsou zkrátka věci, o kterých se člověk normálně ve školní učebnici nedočte. Jako červená nit se veškerými ročníky táhne téma česko-německých vztahů. To bylo tehdy hodně bolavé téma, za starého Rakouska i za první republiky. Později však trochu ustoupilo do pozadí. Toho si všimnete, když listujete ročníkem 1938. Najednou se vytratila politická satira. To už jste nemohli vidět karikatury Mussoliniho nebo Hitlera. Situace tehdy byla už natolik vážná, že i tady zřejmě dbali určitého doporučení tiskového odboru, patřičného ministerstva, které říkalo, nechceme dráždit toho souseda, a tak se vyvarujeme věcí, které by ho mohly nějak naštvat.

Bylo pak ve válečném období vůbec čemu se smát?

No, ono toho moc k smíchu nebylo. Spíše už to byly jen takové společenské anekdoty na téma vztahů a milostných trojúhelníků. Dá se ale říci, že satiricky byl ten časopis už vlastně impotentní. Zkrátka to již nemělo ten správný náboj, prostě byla doba, jaká byla. Ale sem tam se ještě někde něco objevilo. Zřejmě pak už to došlo do takové míry, kdy německé úřady zkrátka zakázaly další vycházení tohoto týdeníku.

Všiml jsem si, že máš všechny časopisy velmi zachovalé…

Ano, i když jsou hodně staré, tak bývají relativně v dobrém stavu. Sem tam něco chybí, někdy je i poškozená stránka, ale většinou jsou v pořádku.

Ukazuješ svoji sbírku návštěvám?

Přiznám se, že jsi asi první, kdo ji takhle ucelenou vidí. Předtím jsem tyto časopisy nijak neukazoval. Spíše si to nechávám na nějakou příležitost, kdy bude možnost tyto Humoristické listy někde prezentovat. Podrobně je prohlížím, dělám si nějaké poznámky a skenuji si různé obrazové materiály. Třeba je velmi zajímavé, že v letech 1908 až 1916 tady publikoval Josef Lada. Malířů, kteří přispívali do tohoto časopisu, však byla celá řada.