Přitom není vyučeným hodinářem. Záliba Bohumíra Břehovského z Kraslic, kterému tam nikdo neřekne jinak než Božan, začala vlastně náhodou.

„V roce 1975 jsem nastoupil do elektrárny Tisová jako mechanik měření a regulace. V té době se mámě rozbily její oblíbené kuchyňské hodiny, a tak je chtěla opravit. Já se o to pokusil, ale bohužel s neúspěchem. V práci v dílně jsem měl dva kolegy, pány Kolaříka a Froňka, kteří byli vyučení hodináři. Smáli se. Pak mi jeden z nich dal opravdu silnou knihu, která pojednávala o hodinářství, se slovy: Až ji přečteš, přijď, já si tě vyzkouším. Pak budeš vědět, co a jak a proč ti hodiny nejdou,“ říká Božan.

A měli podle něj pravdu. Hodiny tehdy ve svých čtyřiadvaceti letech opravil a u své záliby zůstal dodnes. Je již v důchodu, ale každý třetí den je vidět ve Stříbrné v kostele. Přesně tak dlouho totiž vydrží natažený strojek tamních hodin na kostele. Pak Božan přijde, vyšlápne 86 schodů a musí stroj natáhnout. Celkem jsou to tři závaží.

A jak jinak, na počátku byla opět náhoda a setkání s bývalým starostou Stříbrné Borisem Jirsíkem. Padla zmínka o tom, že Božan spraví jakýkoliv hodinový strojek. Slovo dalo slovo a rozchodil hodinový stroj na věži kostela ve Stříbrné, kam již přes rok pravidelně dochází. Seřídit je třeba také čas, který má odchylku zhruba jedné minuty za den.

„Hodinový stroj v kostele je původní. Vyrobila ho tehdy kraslická rodinná firma. Pokud se o něj bude někdo starat, může fungovat dalších 100 let,“ říká Božan.

Na závěr dodává, že spraví jakýkoliv hodinový strojek kromě dvou výjimek, které umí, ale dělat je nechce kvůli nekvalitnímu materiálu. Jsou to malé kukačky známé z dob komunismu a východoněmecké Weimar.