Poprvé kočku divokou zachytili ve fotopasti právě před rokem. Ochránci ale nevědí, zda se jedná o stejného jedince, kterého vyfotografovali vloni touto dobou. „Letos snímek bohužel odhalil pouze zadní část kočičího těla, zato však s velmi důležitým rozpoznávacím znakem, typicky širokým pruhovaným ocasem,“ říká Karolína Šůlová z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR).

„Zda se kočka divoká ve Slavkovském lese trvale usadila, ukáže až čas. V drtivé většině případů se v republice toto zvíře zatím podařilo zachytit ve fotopasti jen jednou, což spíše ukazuje na migrující jedince ze stabilních populací, třeba z Německa. Rozmnožování v České republice zatím potvrzeno nebylo. V tomto směru je druhé pozorování na stejné lokalitě ve Slavkovském lese mimořádně zajímavé. Mohlo by nasvědčovat počátkům trvalejšího výskytu, proto budeme danou oblast nadále sledovat,“ vysvětluje Pavel Jaška z AOPK ČR.

Kočka divoká přitom ještě v 18. století na území České republiky patřila k běžným obyvatelům. Její úbytek začal začátkem 19. století. Ochránci dodnes nevědí, co bylo konkrétní příčinou jejího takřka celého vymizení. „Opětovný výskyt na našem území se potvrdil právě díky fotopastím, které se staly užitečným nástrojem monitoringu volně žijících druhů živočichů. Takovým důkazem byly v roce 2011 snímky poblíž Rejštejna na Šumavě, dále v roce 2013 v Beskydech a v Doupovských horách a o rok později v Českém lese,“ dodává Jaška.

Kočka divoká je především noční tvor, který velkou část dne tráví odpočinkem a potřebuje k tomu dostatek vhodných úkrytů. V evropské krajině jí nejlépe vyhovují listnaté nebo smíšené lesy, skalnaté svahy a také členitý terén. Území Slavkovského lesa je pro ni tedy ideálním teritoriem.