Někdo si možná řekne, že s podobným problémem se dnes potýká řada jiných lidí – marně hledají zaměstnání, zatímco jim splátky přerůstají přes hlavu. Zoufalá žena je však na tom mnohem hůře. Je totiž plně odkázaná na invalidní vozík.

Její dluhová past je o to komplikovanější, že přišla o automobil, díky němuž mohla za prací dojíždět. A nové nemá šanci získat, dokud nesplatí to staré. Bez pravidelného výdělku se však její sen na lepší život nikdy nenaplní. „Strašně ráda bych někde pracovala, ale prostě nemám šanci. Bez auta jsem odepsaná. Přitom mám obrovskou chuť být užitečná. Nechci jen sedět doma, plakat a čekat, jestli mi někdo pomůže,“ prohlásila Bláhová.

Ačkoli nějaké nabídky dostala, nemohla na ně kývnout. „Měla jsem možnost zaměstnání v Sokolově, ale bez odvozu je to marné. Zkoušela jsem i domácí práci, ale bohužel i to vázne,“ přiznala. „Automobil jsem musela vrátit. Měl závadu a oprava by stála víc než nový vůz. Jelikož jsem ho neměla v užívání pět let, tak musím státu splatit poměrnou částku. V mém případě to dělá asi padesát tisíc korun,“ řekla smutně Bláhová. „Už dlouho se cítím hrozně špatně. Žiji v začarovaném černém kruhu a nemohu z něj utéci. Jsem opravdu hodně vysílená a zoufalá,“ dodala.

A jakou konkrétní pomoc by žena na vozíku uvítala? „Potřebovala bych pořádnou práci, abych si vydělala. Bylo by fajn, kdyby mi ji třeba někdo každý týden vozil až domů. Záchranou by pro mě bylo i doplacení mého dluhu za auto. Tak se mi otevře daleko více možností,“ přeje si Bláhová.