Kamil NovákKamil NovákZdroj: kncasting.czJak vzpomínáte na své dětství v Karlových Varech?

Jak jinak než dobře. Vyrůstal jsem v Karlových Varech a bydleli jsme v panelovém domě v Tuhnicích, strávil jsem tam krásných osmnáct let. Takže moje nejsilnější vzpomínky jsou právě na toto prostředí a Karlovy Vary. Vyrůstal jsem u prarodičů, dědeček Kamil Bešťák byl hercem v DVN (Karlovarské městské divadlo – pozn. red.) a prakticky divadlem žil a byl tam skoro pořád. No, a vlastně DVN bylo taková moje školní družina, kde jsem strávil hodně času. Pamatuji si hlavně staré bardy, jako například pana Čecha, Opočenského, Teteru, Koháka nebo paní Balounovou. Vždy jsem od nich dostával a rád pobíral jejich rady do života.

Co radili?

Třeba si pamatuji, jak mi pan Opočenský dával rady ohledně žen. Říkal: „Mildo, to si pamatuj, ženy jsou ladné laňky, dokud si ji nenastěhuješ domů, jakmile se ti uhnízdí doma, vezmi kufr a utíkej.“ Byl to úžasný člověk.

Jaké jste byl dítě?

No, byl jsem takový benjamínek, což zavádí k tomu, že jsem mohl být rozmazlován a středem pozornosti. Takže jsem byl takový malý sígr, dnes bych si nejradši za ty průšvihy nafackoval. U nás v rodině byl na mě dědeček vždycky dost přísný a u babičky jsem si všechny ty průšvihy zase žehlil, byla to ta nejúžasnější a nejobětavější žena, co jsem kdy poznal. Díky prarodičům mám rád přírodu a cestování. Prarodiče hodně zahradničili, jezdili jsme do Dalovic na zahrádku. To mi zůstalo až dodneška, od té doby jsem chtěl doma nějaká zvířata, dnes mám doma tři kočky.

Z Karlových Varů...
Podnikatelé: UNESCO je výhodou. Chybí ale strategická parkoviště

Po čem jste v dětství nejvíce toužil?

Od dětství jsem chtěl být voják, což mi dědeček velmi rozmlouval a říkal, že přeci jeho vnuk nemůže sloužit bolševikům. Já to tehdy nechápal. Až když jsem dospěl a bylo po revoluci, tak jsem zjistil, že vlastně má rodina byla perzekuována za nesouhlas s režimem. Dědečka dokonce sledovala STB a měl také na nějaký čas zákaz vykonávat dráhu herce, skončil někde na Sokolovsku na drtičce uhlí nebo tak nějak. Takže to nebylo zas tak jednoduché. Prarodiče tím pádem měli málo peněz a bylo pro ně velmi těžké, až nereálné vše, co jsme potřebovali nebo chtěli, nám dopřát. Pamatuji si, že občas i svačiny do školy jsem někdy neměl, prostě naši na to neměli. Ve škole jsem byl na černé listině a také mi to občas ty zapřísáhlé komunistky dávaly sežrat, ale což, taková byla doba.

Váš otec je známá osobnost, je to operetní sólista karlínského divadla. Nechtěl jste pokračovat v jeho šlépějích? Zejména když jste měl možnost jako dítě si zahrát několik roliček.

Jak už to bývá, rodiče se snaží své děti směrovat na jejich vysněnou dráhu, nicméně naši to nechali na mně. No, hercem jsem se vlastně stal, ale nehraji, jsem na druhé straně, a zpěvákem? No to už vůbec. Jakmile zkouším něco zazpívat, tak uteče vše živé, neumím to. Hejkal by zazpíval lépe než já.

A jak jste se vlastně ke castingu dostal?

Jednou byl na nástěnce inzerát na práci koordinátor komparzu na americký film „Johanka z Arku“ a já to zkusil. Oslovil jsem tehdy člověka z inzerátu a ten mě vzal na zkoušku. Odvezl mě na Slezskou Hartu u Bruntálu, kde se film natáčel, a řekl mi: „Tady máš 80 rytířů a starej se o ně, tady tomu koordinátorovi řekni, když něco budeš potřebovat, a ahoj, já zas jedu do Prahy.“ No prostě mě hodil mezi vlky a starej se, mladíku. Tím si mě vyzkoušel a já tam strávil 3,5 měsíce a pak jsem od něho dostal nabídku na mnoho dalších zahraničních projektů, které jsem samozřejmě vzal, jelikož ta práce mne pohltila. Ten človíček se jmenoval Tomáš Zelenka a je to režisér, producent a asistent režie. Ve mně asi viděl potenciál.

Ilustrační foto.
Porcelánka THUN už chystá suvenýry

Jak dlouho pracujete ve filmové branži?

Nooo, už to bude více jak dvacet let.

Je něco, čeho byste chtěl v životě ještě dosáhnout?

No, já myslím, že bych toho chtěl dosáhnout ještě hodně. Dělám jeden projekt za druhým, a to je v pořádku, hlavně že se filmu daří. Přeji si dostávat zajímavou práci a na něčem pořád dělat. Myslím si, že stanovit si nějakou metu, to v mém oboru není ani možné. Zkrátka jít dál a dál.

Vracíte se ještě vůbec do Karlových Varů?

Samozřejmě že ano. Karlovy Vary miluji. Mám tam hodně přátel, rodinu, syna Petra. Jezdím každý rok do Varů na festival. Občas ve Varech nebo v okolí točíme. Vždy když jsem tam, tak si projedu nostalgicky Tuhnice, Tržnici a podobně.