Pozvání Spolku přátel města Kraslice na tradiční podzimní besedu přijala další ze stálic českého uměleckého nebe – herečka Jana Hlaváčová. Ta je i přes svůj věk opravdovou dámou, má šmrnc a sympatické vystupování, nezkažené hvězdnými móresy. Večerní posezení v kraslickém kulturním domě se proto linulo v přátelském duchu a tváře posluchačů se během besedy často rozjasnily úsměvem.

Paní Hlaváčová nás seznámila s celou svou divadelní kariérou – od prvních krůčků po jevišti, které udělala už ve čtyřech letech, když si ji pro představení svého ochotnického souboru vypůjčil její tatínek; přes přijímací zkoušky na DAMU, které se jí povedly teprve napodruhé; až po nejúspěšnější léta strávená v Národním divadle. Poznali jsme i její současnou činnost, kterou je nejen účinkování v Divadle na Vinohradech, ale i divadlo zájezdové, jehož prostřednictvím spolu s Petrem Kostkou nabízí své umění divákům, pro které je Praha příliš vzdálená.

Ani život divadelní hvězdy se však bohužel neobejde bez trápení. Jana Hlaváčová to na vlastní kůži poznala, když zemřel její první manžel. Zůstala sama s dcerou Terezou a přesvědčením, že nechce žádný další vztah. Toto přesvědčení musela změnit, když v Národním divadle poznala Luďka Munzara. Stal se jí rádcem, oporou a přítelem. Malá Terezka ho brala jako nového tatínka a on se k ní choval jako k vlastní, především potom, co jeho manželka emigrovala a on tak přišel o dceru Johanu. Z přátelství se zanedlouho vyklubala láska, Jana Hlaváčová se za Luďka Munzara provdala a mají spolu dceru Barboru. V jejím případě nepadlo jablko daleko od stromu. Ač z ní rodiče chtěli mít sportovkyni, rozhodla se Barbora studovat hereckou školu, úspěšně ji absolvovala a dnes září v mnoha televizních seriálech.

Zajímalo by vás, jaké koníčky může mít herecký pár? I to Jana Hlaváčová Kraslickým prozradila… S Luďkem Munzarem by si rozuměli milovníci adrenalinu – rád létá, propadl také automobilovým závodům. Jana Hlaváčová preferuje koníčky klidnější, relaxační – například pletení.
I další zvídavé dotazy byly zodpovězeny, a to v druhé části besedy, kdy je mohl pokládat kdokoli z diváků. Jana Hlaváčová vyjmenovala své nejoblíbenější role, z oblasti divadla jsme se přesunuli do oblasti filmové, zaznělo několik historek z natáčení – především s nezapomenutelným Vladimírem Menšíkem.

Herečka se přiznala i ke svému zlozvyku – kouření – a prozradila recept na mladistvý vzhled: „Jsem nalíčená, nasvícená … a životní sílu prostě musím mít.“ A že ji skutečně má, to ukázala i v Kraslicích – vždyť vyprávěla bezmála dvě hodiny! Odměnou jí mohly být naše úsměvy během povídání i potlesk na jeho konci.

Přestože byla beseda s Janou Hlaváčovou hůře vystavená než besedy předchozí, její první část byla poměrně neucelená a přeskakovalo se od tématu k tématu, i přestože nefungovaly mikrofony, jednalo se o výjimečný zážitek. Jsem proto ráda, že si stále více lidí začíná uvědomovat, o co přicházejí, zůstávají-li doma, a že sál kraslického kulturního domu se konečně podařilo naplnit. Jak řekl pan Míka:
„Je těžké bojovat proti všem televizním seriálům a satelitním programům, dnešní hojná účast je ale důkazem toho, že jsme tento boj vyhráli… alespoň pro tentokrát.“

Markéta Kubicová