V roce 1949 jsem pracoval jako tajemník MNV v Libavském Údolí. Ale v létě jsem byl povolán na pětiměsíční výcvik do Čsl. armády a musel jsem odtud odejít. Byla mi ale započítána služba u RG, a tak jsem přišel z armády dříve. A ONV v Sokolově tehdy řešil případ předsedy MNV v Luhu n. Svatavou, a tak mne tam poslali, abych tam vydal občanům potravinové lístky, připravil nové volby do MNV a podal zprávu, jaký je stav zámku Hřebeny.
A tak jsem zámek v Hřebenech navštívil.

Na zámku bydlel ve dvou místnostech starší pán, který mne do zámku vpustil. Mnoho místností ale bylo uzamčeno, zámek měl totiž ve své správě tehdy Národní pozemkový fond. Přesto jsem si ale volné místnosti prohlédl. Přístupná byla kaple s lavicemi a s galerií pro panstvo. Před kaplí byla místnost, kde bylo asi 30 nádherně vyšívaných a zlatem zdobených kněžských komží. V rytířském sále byly ještě křesla a stoly, strop byl zdoben malbou s rytířskými náměty.

V jedné místnosti bylo velmi mnoho střepů cizokrajného porcelánu, a to čínského, míšeňského i staročeského. Musel zde řádit vandal, který neznal cenu těchto věcí. V jedné místnosti bylo velmi mnoho starých spisů a korespondence.

Pak jsem vstoupil do staré knihovny, ta byla pozoruhodná tím, že měla asi pět regálů, které visely na ocelovém sloupci a šlo s nimi manipulovat prostřednictvím kuličkových ložisek – každá měla svoje kolečka. Na chodbách tehdy visely různé obrazy vlámských, holandských a italských malířů. Zjistil jsem, že oltář v kapli je poškozen. Byla odtržena horní deska oltáře a bylo zřejmé, že tam někdo hledal nějaké cennosti.
Velké překvapení mě čekalo na půdě hradu. Bylo zde umístěno divadlo, které mělo spoustu starých kulis, ale i různých divadelních kostýmů a rekvizit. To zřejmě sloužilo snad již od středověku různým divadelním kočujícím společnostem, které tehdy putovaly od hradu ke hradu. Kdyby se tato památka uchovala do dnešní doby, tak to by byla evropská rarita.

O své návštěvě zámku jsem podal zprávu tehdejšímu náměstku předsedy Šrajbrovi s návrhem, aby obrazy, jakož i knihy (a byly zde knihy psané latinsky rukou) byly přemístěny do některého zámku, který je hlídán.

Pokud je mi známo, tak některé obrazy z Hřeben jsou v nějakém zámku na Žatecku a knihovna byla přemístěna do zámku v Toužimi.
Na závěr bych chtěl ještě podotknout, že jsem navštívil i sklepní prostory zámku a našel jsem zde láhve velmi starých ročníků různých vín.
Toto je mé svědectví o tom, jak vypadal zámek Hřebeny ještě na podzim roku 1949.

Jiří John