I přes davy turistů si bývalá továrna v lesích zachovala mysteriózní atmosféru

Točil se tam seriál Rapl

Přestože odborníci podobné mýty vyvracejí, z kdysi klidného místa se stalo lákadlo pro turisty. Před deseti lety tam nebylo živáčka, ale dnes je spíše vzácností, když v továrně nejsou selfíčkáři, kteří se zvěčňují uvnitř betonového monstra. Objev a zvýšenou návštěvnost tohoto záhadného místa mají na svědomí sociální sítě a zasloužil se o to i seriál Rapl. Právě sem umístil scény z jednoho dílu režisér Jan Pachl. Záběry, kdy z betonové nádrže s vodou vystupuje torzo mrtvé ženy přivázané ke kůlu, umocnily tajemno tohoto místa a přilákaly další zvědavce. Na své si v lokalitě přijdou hlavně milovníci industriální turistiky i vojenské historie.

V dole pracovaly tisíce vězňů

V pracovním táboře pracovalo až 2500 lidí. V roce 1945 procházela územím demarkační linie. Na místo dorazili nejprve Američané, poté oblast přenechali příslušníkům Rudé armády. Před postupujícími vojsky se dali na úprk nejprve dozorci, hned po nich tábor opustili i samotní vězni. Po válce se v těžbě nepokračovalo, jelikož těžba cínu už nebyla výnosná.

Každý může dát naději na život, říká dárce ze Sokolova

Místo je přístupné po celý rok, žádné cedule zakazující vstup tam nejsou. Je však třeba dávat pozor, kam člověk šlape a co má nad hlavou. Stavby jsou totiž v pokročilé fázi rozpadu a pád hrozí do podzemních prostor bývalých budov. Přesto je na vyšlapaných cestičkách vidět, že lidé tam chodí často. Rozdělávají si tam i ohně. A to i přesto, že je tam nejvyšší stupeň ochrany přírody. Rolavská vrchoviště jsou totiž národní přírodní rezervací.

Nejpřísnější stupeň ochrany přírody

Vstoupíte-li do národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště v okolí Přebuzi na Sokolovsku, pak počítejte s tučnou pokutou. Ochránci přírody totiž vyhlásili nulovou toleranci vstupu lidí do míst, kde platí nejvyšší stupeň ochrany přírody.

Reagují tak na fakt, že rezervace s ohroženými druhy zvířat a rostlin zažívá za poslední roky doslova nájezdy turistů, kteří tam i přes zákaz vstupu kempují, rozdělávají ohně nebo jezdí na čtyřkolkách. „Lidé tam přírodu doslova drancují,“ říká Rudolf Kovařík z občanského sdružení Rosnatka, které se stará o ochranu přírody.

Upozornil na to, že už několikrát umravňoval lidi, kteří do rezervace vstoupili přes zákaz a rozdělali si oheň. „Následky mohou být fatální, protože technika hasičů by se sem jen těžko dostala. Rolavská vrchoviště zažívají opravdové nájezdy lidí. Za víkend jich sem v létě dorazí i několik tisíc. A to je samozřejmě znát,“ uvedl Kovařík.

Ochránci přírody však nechtějí unikátní přírodu před veřejností zavírat. Proto v rezervaci vznikly nové naučné stezky, kde mohou lidé krušnohorskou přírodu obdivovat. Pokud však budou lidé vstupovat mimo vyznačené trasy, například v okolí Cínového dolu nebo Jelení, bude se trestat.

Cínový důl:

- Jde o pozůstatky závodu na zpracování cínové rudy a dolovací jámy, která byla hluboká 175 metrů a měla na čtrnáct kilometrů chodeb.

- Jejich původ sahá zhruba osmdesát let zpátky do minulosti, do doby světové války. Ruda se tu dolovala od roku 1940, úpravna fungovala od roku 1942. V květnu 1945 byl důl i s úpravnou opuštěn.

- Po válce pak byla rozebrána technická zařízení a po ukončení odčerpávání vody byly definitivně zatopeny i kilometry chodeb.

- Ruiny jsou veřejnosti volně přístupné, je ale třeba koukat pod nohy. Hrozí pád do některé z jímek a šachet nebo ze železobetonových konstrukcí.

"Místo jsem si vybral, protože ho znám od malička. Jako děti jsme ho prolézaly též, a bály jsme se ještě víc než mnozí dnes. Pro některé současné návštěvníky je oblast opředená mnoha mýty a pověstmi, z nichž většina je pouhým výplodem fantazie. Jako příklad lze uvést, že to byl to koncentrační tábor, kde zahynuly tisíce lidí, byli zde mučeni a podrobováni různým pokusům. Nebo mýtus, že v tajných dílnách, ukrytých hluboko v podzemí se vyráběly součástky pro německé rakety V2. Náš dětský důvod strachu byl prozaický. Kromě tajemna to byl výprask od rodičů, protože se tehdy místo nacházelo v pohraničním pásmu. A když nás tam chytil jeden ze strážců hranic, bylo o malér doma postaráno."

Pokud máte další tipy na zajímavá místa regionu pište mi na email: roman.cichocki@denik.cz