Začíná nový školní rok. S čím do něj největší střední škola v kraji vstupuje a co se ve škole dělo o prázdninách?

Škola je jako každý rok po prázdninách v té nejlepší kondici. Učitelé odpočatí a připravení na náročný školní rok, prostory čisté a mnohdy i nové. Proběhla rekonstrukce staré části výměníkové stanice, stejně tak i rekonstrukce elektro rozvodů a zařízení v jedné z původních budov.
Škola se o prázdninách stala bezpečnější, protože jako první v Karlovarském kraji naplnila úplný bezpečnostní standard pro střední školy. Jde o nové, moderní systémy pro řízení bezpečnosti a provozu školy.

Kolik žáků má dnes ISŠTE Sokolov a o jaké obory je největší zájem a naopak?

Škola k prvnímu září vykazuje 739 žáků ve třinácti oborech vzdělávání. Jedná se o obory, které dlouhodobě a plnohodnotně naplňují potřeby zaměstnavatelů. Díky zaměstnavatelům, kteří se chovají velmi zodpovědně k potřebám škol a podmínkám zejména technického vzdělávání, je zájem o obory strojírenské a elektrotechnické. Škoda je oborů stavebních. Dlouhodobě klesá zájem podpory zaměstnavatelů a zejména zájem ze strany žáků a jejich zákonných zástupců. Je s tím třeba něco udělat. Stavební odborníky potřebujeme všichni.

Po kterých oborech je v dnešní době vzhledem k rozmachu strojírenských firem největší poptávka?

Jde o obory, které tvoří páteř průmyslu v kraji. V našem případě je největší zájem o obor Strojírenství, Obráběč kovů, Strojní mechanik, Elektrikář. Obrovský zájem je i o obory Ekonomika a podnikání a Veřejnosprávní činnost. Snažíme se dělat všechny obory dobře. Veřejnost to ví a dává škole nemalou důvěru.

Vaši žáci vykonávají během studia praxi ve firmách v regionu. Máte zpětnou vazbu, kolik z nich procentuálně pak ve firmách zůstává?

Snažíme se dlouhodobě o to, aby ve firmách žáci zůstávali. Aby nastavený systém fungoval. Ve druhém ročníku je přibližujeme do reálného prostředí regionálních firem, kde spolu se zaměstnavateli upevňujeme dovednosti a motivaci k profesím. Je to náročný proces, který začíná v rodinách, pokračuje na základních školách a bez podpory státu není úspěch možný. Ve firmách zůstává více než 70 procent žáků, kteří tam praktikují už v průběhu studia.

S jakou motivací dnes vůbec děti přichází střední školu studovat?

Žádnou? Zní to až příliš pesimisticky, ale nejsem daleko od pravdy. Malé procento žáků ví, proč chce ten daný obor studovat. Za ty jsme rádi a jsou tahouny tříd. Jsou stipendisty a budoucími vysokoškoláky, či předáky firem. Důvodem bývá například tradice v rodině, regionální podpora zaměstnavatelů, informace o oborech a uplatnění absolventů. Větší část jde prostě jen do nejbližší školy, do školy kam chtějí rodiče. Nebo prostě někam, aby bylo zákonu učiněno zadost.
Bohužel narůstá skupina žáků, kteří ze základních škol už do těch středních nejdou. „Zaměstnávají" je úřady práce, tedy stát. Vlastně my všichni. Jejich konkurenceschopnost na trhu práce je nulová, uplatnitelnost je rovná jejich dovednostem.
Motivace je pro zvládnutí náročných oborů velmi důležitá a mnohdy ji podporují pouze vyučující. Žákům chybí zprostředkovaná zkušenost z rodin. Konkurencí jsou počítačové hry, absence kroužků, neúplné rodiny. A samozřejmě i přirozený tlak společnosti (TV, média apod.). Optimisticky doufám, že bude líp.

Strojírenské firmy stále upozorňují na to, že jim chybí pracovní síly. Jaká je aktuální spolupráce těchto společností s vaší školou? Jak jim škola může pomoci a naopak?

Vztahy jsou dlouhodobě nadstandardní. Děláme na tom už čtvrt století, výsledky jsou viditelné. Bohužel poptávka mnohonásobně převyšuje nabídku. Jenom za poslední dva měsíce jsem zaznamenal poptávku po absolventech blížící se číslu 690. Není týdne, abychom neřešili poptávku min. dvou tří firem. Strojírenství je pilíř Sokolovska, je nutné reagovat na potřeby firem a upevňovat zaměstnatelnost a konkurenceschopnost regionu, který jistě po „vyuhlení" čeká restrukturalizace průmyslu i lidských zdrojů.
Strojírenské firmy jsou příkladem spolupráce se středními školami. Jsou specifické pro odborné vzdělávání. Pořád jde o setiny a tisíciny. To se doma nedá naučit.

ISŠTE spolupracuje úzce i s nejvýznamnějším zaměstnavatelem v regionu, se Sokolovskou uhelnou. Můžete tuto spolupráci přiblížit?

Spolupráce vychází z historických souvislostí. Škola je původní resortní složkou těžební společnosti. Vývojem vzdělávacího prostředí se však škola významně osamostatnila a je nezávislou vzdělávací organizací se specifickými vazbami. Spolupráce je nadstandardní, i když vím, že by podpora mohla být větší. Zrovna ve středu došlo k podpisu další Smlouvy o vzdělávání, které vždy předchází velmi konkrétní a vstřícná jednání. Smlouva obsahuje významné posílení motivace žáků pro technické vzdělávání.
Sokolovská uhelná pomáhá materiálně a mnohdy i finančně. Snižuje zátěž v praktické výuce a škola pak může investovat do teoretické výuky. ISŠTE Sokolov vyučuje obory, které patří mezi vůbec nejnákladnější v České republice. Každá pomoc, tedy i pomoc největšího průmyslového zaměstnavatele v regionu, je pro odborné vzdělávání bonusem. Sokolovská uhelná si dobré žáky vybírá a vhodně je podporuje.

ISŠTE se podle vašich slov potýkala s nedostatkem personálu. Jak jste uvedl, zaměstnali jste nyní 10 nových lidí. Jak je složité sehnat nové a kvalitní učitele? Kde jste vůbec čerpal a na jaké pozice vám ještě chybí personál?

Říkám tomu přirozená generační obměna. Je to obvyklý způsob transformace cílů. A cíle jsou v případě školy vysoké. Jiné ani být nemohou, pokud mají reagovat na potřeby firem. I zdravý rozum velí „být nároční". Stejně jsem vybíral i nové kolegy. Mám jich nakonec 12. Žáků zase víc. O padesát. Je nutné reagovat.
Bylo to složité. A vlastně pořád je. Personalistika jakékoliv společnosti je živým procesem. Je tu však jedna zásadní hrozba. Pokud dojde k odlivu kvalifikovaných učitelů, nebude mít kdo učit odborně připravovanou masu žáků pro průmysl. Je to takový malý, ale důležitý začarovaný kruh.

Kde jsem sháněl učitele?

Slovy klasika české pohádky … „kde se dalo". Není to jednoduché. S příležitostmi finančně motivujícího sousedícího Německa je to stále obtížnější.

Řada ředitelů škol poukazuje na rostoucí byrokracii ve školství. Jak jí vnímáte vy a kde je už situace neúnosná?
ANO. Píši to velkými písmeny. ANO, administrativa narůstá. Mohou za to počítače i společenské podmínky. Inkluze, výkaznictví, školská matrika, zbytečná správní řízení, i stále se objevující alibismus je na škodu podstatě vzdělávání. Vydržet se to dá, na úkor zvýšených personálních a provozních nákladů. O nevykazované práci ani nemluvě.

Co je pro školu prioritou pro tento rok?

Prioritou je vzdělávání. Výuka a její organizace. Všechno ostatní je sekundární podpůrnou problematikou středního odborného školství. Prioritou jsou důstojné a zodpovědné podmínky výuky, spolupráce s rodiči a zaměstnavateli. Příprava k maturitní a závěrečné zkoušce.

Velmi si vážím svých kolegů a přátel. Jednou z priorit je tedy jejich zázemí a podmínky pro výuku. Nejdůležitější pro naši práci jsou lidé. Pro jakoukoliv práci.