Bezpečnost evropských jaderných elektráren i budoucí rozvoj oboru jaderné energetiky byly tématy 6. Jaderného fóra, které se v květnu uskutečnilo v Praze. Na odborné konferenci se sešli přední odborníci zabývající se danou problematikou spolu s politickými špičkami z členských států Evropské unie. Mezi vystupujícími byl například eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger, francouzský státní tajemník pro průmysl a energii Eric Besson či český poslanec Evropského parlamentu Pavel Poc (ČSSD/S&D). Jelikož ve Štrasburku a v Bruselu reprezentuje naši zemi, ale i Karlovarský kraj, redakce Sokolovského deníku mu položila na zmíněné téma několik otázek.

Po fukušimské katastrofě a tragédii, která zasáhla Japonsko, se v evropském kontextu začalo široce mluvit o osudu jaderné energetiky a její bezpečnosti. Jak situaci vnímají okolní státy a jaký je váš názor na tuto problematiku?
V Německu je nyní veřejné mínění posunuté směrem proti jaderné energetice. Velké množství občanů ji odmítá a chce do určitého roku zrušit jaderné elektrárny. Další silní evropští hráči Británie a Francie chtějí na jádru zůstat.
To znamená, že v tuto chvíli nehrozí situace, kdy by se nastartovala jakási iniciativa, která by řekla, že Evropa nebude jaderná. To skutečně nehrozí. Co se týká všeobecného názoru, tak to asi nejlépe na Jaderném fóru řekl eurokomisař Günther Oettinger, že současná štěpná energetika je mezistupeň. Ještě nám musí třicet až padesát let vydržet a pak asi budeme schopní dělat něco jiného. A nejspíše to bude něco na bázi laserem indukované fúze. Tato technologie existuje a jak Francouzi, tak Američané jsou již patnáct deset let od realizace. Záleží samozřejmě, kolik do toho nasypou peněz.

Loni jste na půdě Evropského parlamentu v Bruselu inicioval jednání odborníků, kde zaznělo, že České republice a Evropě hrozí do budoucna nedostatek specialistů z oblasti jaderné energetiky. Je za tím prý dlouhodobě klesající zájem studentů o technické obory. Jaký je současný trend?
Co se týče vzdělání, tak to bude potřeba posílit v každém případě. A když někdo říká, že nechce jádro, tak stejně bude potřebovat lidi, kteří ho toho jádra zbaví. Dále je nutné brát na zřetel otázku odpadu – ta se musí řešit tak i tak. V Německu je navíc patrný tlak řady průmyslových podniků na to, aby se stavěly větrné elektrárny a podobné věci. Veřejnost je tam zkrátka takzvaně protijaderně nadšená. Narazí ale na stejný problém, který jsme řešili na loňském jednání, že ani na dekompozici jaderných elektráren nebudou mít dostatek odborníků.

Je tedy jaderná energetika v ohrožení?
Já věřím tomu, že žádné klíčové součásti jaderné energetiky napadené nejsou. Ani vzdělání či otázka nakládání s odpadem. Nás, jako Českou republiku, to v zásadě trápit nemusí. Problémem však budou bilaterální vztahy. Jestliže budeme dostavovat náš Temelín, tak se zcela jistě na zadní postaví Rakousko. Ale je to otázka zmíněných vztahů a je na naší české schopnosti či neschopnosti vypořádat se s byrokracií. Nyní však myslím byrokracii v dobrém smyslu. Evropská iniciativa je totiž zvyklá postupovat relativně precizně. A pokud se dostojí všem právním podmínkám a vše bude procesně správně, tak na nás opět nikdo nemůže. A je jen na nás, jestli se naučíme takto postupovat.