„Vznikla v hlavě mého otce a navazuje na knihy o Sokolovu, které dělal dříve,“ říká mladší z autorů Michael Rund, ředitel sokolovského muzea.

Jak jste si práci rozdělili?

Největší díl práce odvedl můj otec Jan Rund, který navštěvoval archivy, což je věc, na kterou já, bohužel, tolik času nemám. Využili jsme archivy sběratelů, badatelů, hodně fotek je ze stavebního úřadu městského úřadu v Sokolově, ale i Státního oblastního archivu v Jindřichovicích, archivu Sokolovské uhelné, samozřejmě jsme využili i archiv Muzea Sokolov. Těch zdrojů bylo ale víc.

Publikace je založena především na fotografiích…

V publikaci je přes pět set fotek. Některé jsou skutečně unikátní, jsou na nich záběry, které zatím ještě nikde publikovány nebyly. Často se jedná o dokumentační fotky, které ukazují stav předtím, než se dům zbořil.

Přiblížíte jednotlivé části knihy?

Naše město jsme v knížce rozdělili na jednotlivé části – Šenvert, okolí nádraží, tzv. Staré město, které zahrnuje například Lidické nábřeží, Růžové náměstí, Rooseveltovu ulici nebo starou čtvrť, která se jmenovala Butterscheibe, chemické závody, okolí ulice K. H. Borovského, kde je zahrnutá i nejnovější demolice 4. základní školy. Dále domy v okolí Husových sadů, kde jsou i věci, které už si dneska téměř nikdo nepamatuje, jako třeba že tu stál starý areál technických služeb, konkrétně v místě dnešní mateřinky za živnostenskou školou. Dalším okruhem je Vítězná a v knize máme i důlní stavby, pomníky a další bourání.

Narazili jste při práci na nějaké problémy?

Bojovali jsme s jednou sokolovskou specialitou, že jsou tady poměrně velké zmatky v číslování domů. Pletou se čísla evidenční a popisná. A současně město jako takové bylo rozdělené na “vlastní město“ a “předměstí“. A stávalo se, že čísla z předměstí a vlastního města jsou totožná. Někdy se pro změnu stalo, že některé domy jsou na dobových snímcích, některé jsou jenom na plánech.

Knížka tedy přibližuje domy, které v Sokolově kdysi stály, ale teď už nestojí?

Ano, soustředíme se na demolice ve městě Sokolov od roku 1945. V centru města došlo k likvidaci téměř tří čtvrtin původních domů. Po roce 1945 to byly pozůstatky bombardování v dubnu 1945, kdy došlo k největšímu poboření čtvrti Butterscheibe. Později se poměrně masivně bouralo v oblasti Křížové ulice anebo Lidického nábřeží. Převažují fotky doplněné popisky a krátkými texty, uvedeny jsou i tabulky. Je zmapován i postup demolic, u každého roku je uvedeno, kdy a co bylo zbouráno. Nejmasivnější bourání bylo v okolí Starého náměstí od 80. let, kdy dokonce tady existovaly plány, že se vybourá polovina Starého náměstí. Začátkem 90. let byly schváleny, ale naštěstí už to nebylo realizováno. Nekomentujeme to, ať si každý udělá přehled o tom, jaké domy tady stály, jak vypadaly. Bohužel technický stav domů byl někdy velmi špatný a dávala se přednost tomu, zbořit staré domy a nahradit je panelovou výstavbou.

Jak dlouho jste knížku dělali?

Otec v minulých dvou letech vydal knížky s trochu jinou tematikou – Temný Sokolov a Veselý Sokolov. Když vyšly, začalo se intenzivně pracovat na této knize. Největší práce na publikaci jsme soustředili do posledních dvou let, ale samozřejmě sběr materiálů probíhá už přes dvacet let. Hodně jsme navazovali na předchozí tvorbu obou autorů. Například při psaní knihy o sokolovských hospodách se narazilo na stavby, které byly v okolí těchto hospod zbořeny. Takže jsme je založili, připravili a teď zpracovali.

Máte už nějaké ohlasy a zpětné reakce na publikaci?

Asi měsíc se kniha již prodává a podle vydavatelské firmy Azus dojde zřejmě k dotisku, prvních 500 kusů už je skoro prodaných. Ohlasy od lidí máme tedy dobré, a nejenom od pamětníků. Co mě osobně velmi těší, že kniha zaujala i mladší generaci, o které si myslíme, že kouká jenom do mobilních telefonů. Mám ohlasy od lidí, kteří si koupili knihu a poslali mi fotku, jak ji jejich děti studují a prohlížejí si ji a o historii se zajímají.

Při listování knihou jsem narazila na ulici Rooseweltovu. Americký prezident se ale psal Roosevelt?

To je taková sokolovská perlička. Americký prezident Roosevelt se píše s jednoduchým “v“, ale v Sokolově máme ulici psanou jako Rooseweltova. Ta je navíc v místě čtvrti, která se jmenovala Butterscheibe. Při náletu na konci války byly hodně poničena, takže ustoupila první panelové výstavbě v 60. letech. Když jsme uvažovali o obálce, bylo několik návrhů, zvolili jsme obrázek Butterscheibe z 2. světové války. Nakonec se ukazuje, že obálka prodává, lidé se ptají, co to je, vůbec si neumí představit, že takové až, řekněme, pitoreskní domky tady v Sokolově stály. A byly to domky, které dnes známe třeba z Chebu nebo okolních městeček, rázovitá čtvrť, hrázděné malé domky, křivolaké uličky.

Překvapilo vás něco při tvorbě knížky?

Oba se historií města zabýváme už řadu let, otec několik desítek. Mě třeba osobně překvapily záběry z dnešního Lidického nábřeží, ve 20. letech minulého století to bylo velice zajímavé místo, kam se chodilo na procházky. V 50. letech na záběrech z tehdejší Rybářské ulice vidíme, že to byla čtvrť, která by se dala přirovnat k dnešní ulici U Divadla, domy ve špatném stavu. Ten kontrast mě překvapil.

Zaměřujete se na domy zbořené po roce 1945. Přesto je v knize i synagoga, která byla vypálená v roce 1938…

Je to jedna z výjimek, kterou jsme zařadili. Vždy se tvrdilo, že plány synagogy neexistují. Byly ale nedávno objeveny v archivu v Jindřichovicích, a proto jsme je do knihy zařadili.

Zmíníte i nějakou zajímavost, na kterou jste při sběru materiálu narazili?

Když se bourala stará městská hradba, v rámci tréninku chodili na bourání například i vzpěrači. Je vidět, že i sportovci byli zapojeni do bourání města.

Kde je knížka k dostání?

V Sokolovském infocentru, v pokladnách sokolovského zámku, ale viděl jsem ji i v knihkupectví v hypermarketu v Karlových Varech.

Kniha je plná fotografií domů. Vy sám ale také rád fotíte, ale spíš asi přírodu?

Měl jsem období, kdy jsem rád fotil. Teď mám ale zrovna období, kdy na focení není čas. Občas se ale snažím dokumentovat akce. Když fotím, tak opravdu nejraději přírodu, Karlovarský kraj. Nejzajímavější místa jsou dvě – jezero Medard, existují i stránky, kam dáváme fotky – Medard lake a Alej Přátelství. Jsem rád, že v období, kdy mě hodně chytlo fotografování, jsem mohl dokumentovat úsek, kdy se jezero napouštělo. Druhé místo je Klínovec a Fichtelberg, nejvyšší místo v širokém okolí. Celoročně se tam dá jezdit a pokaždé jsou jiné podmínky. Tady v Sokolově třeba máme mlhu, ale nahoře svítí sluníčko. Což třeba při svítání nebo naopak večer umí dělat zajímavé efekty. Fichtelberg je zase místem, kde vznikají halové jevy. Baví mě i město Loket, které se dá fotit celoročně. Bečov, Karlovy Vary. Zajímavé snímky se dají udělat i v Sokolově. Díky tomu, že provozujeme jako muzeum doly, poměrně zajímavé snímky vznikají v podzemí, v dolech. Těší mě, že některé mé snímky byly použity i pro propagaci Karlovarského kraje.