Dnešní doba je pro všechny, zvlášť pro seniory, zdravotníky, lékaře, složky integrovaného záchranného systému, ale také pro rodiče s dětmi, velmi náročná. Jak se s hrozbou nákazy koronavirem poprat, jak si poradit s omezeným a sešněrovaným životem a vlastně jak se z toho všeho nezbláznit? Na to jsme se zeptali psychiatra Karla Moravce:

Jak si mají lidé poradit se stresem, případně agresí, které se málo psychicky odolní jedinci zřejmě nevyhnou? Jsou lidé vystrašení z covidu natolik, že se dá mluvit u některých o fóbii z koronaviru? Setkal jste se něčím takovým?

Mediální zprávy mají na duševní stav člověka velmi silný vliv obecně. V případě soustavných negativních, násilných informací se často rozvine tzv. „vzdálené trauma“. Jedná se o rozvoj posttraumatických změn psychiky u lidí vystavených soustavnému televiznímu, rozhlasovému a internetovému zpravodajství, u kterých se rozvine posttraumatický syndrom, aniž by byli přímo ohroženi (nejvíce je v tomto ohledu prozkoumána doba po 11. září 2001).

Prakticky každý den se s tímto fenoménem setkávám. Lidé trpí, když čtou a slyší o počtech zemřelých, nakažených.

Zároveň se zhoršuje psychický stav těch, kteří se již pro nějakou nemoc léčí – prohlubují se deprese, zintenzivňují úzkosti, obsese, kompulse… Aktivují se i léta zasunuté bludné myšlenky, zhoršují se pacienti s psychózami.

Samostatnou kapitolou jsou zdravotníci a zaměstnanci pečovatelských služeb, mnozí jsou již za hranou svých osobních možností adaptace a fungují jen ze setrvačnosti. Právě ti budou v první vlně vyhořelí, další přijdou do půl roku.

Jak si mají lidé utužovat duševní zdraví, aby se nedostávali do bludného kruhu nejistoty, úzkosti a strachu?

V bludném kruhu nejistoty, úzkosti a strachu jsme všichni a ven se dostaneme až s návratem společnosti do běžných každodenních kolejí. Do té doby platí – pokud to jde a je kam, tak chodit na procházky, pracovat na zahrádce… a hlavně – komunikovat s ostatními. Je dobře, že společnost se ještě nerozložila tak, že by nefungovala elektřina a na ní závislé sítě. Je dobré využít toho ke komunikaci s rodinou, přáteli, blízkými.

Doporučil byste lidem, kteří si nevědí rady, aby se obrátili na psychologa, případně psychiatra? Přestože určitá změna v chování lidí je patrná, většinou stále platí ono stigma, že nejsem blázen, abych tuto odbornou pomoc vyhledal.

Mnohdy stačí promluvit si s nejbližšími, s kamarádem, sousedem, dětmi… À propos, děti, těch se vzdálené trauma týká nejvíce. Jsou sugestibilní, snadno se nechají zaujmout nějakým tématem a hlavně – nemají nyní k dispozici školu a kamarády, aby si po svém o věcech promluvily. Děti jsou již nyní oběťmi mimořádných opatření.

Co si vy sám myslíte o celé situaci a reakci našich zdravotních lídrů? Vysvětlují lidem tuto nemoc tak, aby všemu rozuměli a nebyli vyděšení a totálně psychicky rozhození?

Zdravotničtí lídři (leader = osobnost, tahoun, nejlepší hráč družstva“) …jak to říci, aby to neznělo jako klišé a abych zbytečně nezvyšoval hladinu informačního šumu. Zdravotnictví žádné skutečné lídry nemá. Máme ministra, který je nejistý, roztěkaný, opakovaně lže, v resortu se nevyzná, je chaotickým podržtaškou jiného, usvědčeného lháře, chaotika a křivopřísežníka (premiéra).

Jediný, kdo snese kritéria lídrovství, je profesor Prymula, který je však jen kolečkem v soukolí, obávám se, že jeho reálný vliv je menší, než bychom si přáli. Je symptomatické, že ostatní medicínské autority jsou mediálně upozaděny a často mají zcela jiný náhled než tzv. lídři (je však otázkou, jak by jednaly tyto autority, kdyby měly politickou zodpovědnost).

Sama se musím někdy poprat s totální skepsí, jsem více lítostivá a následně vzteklá z temné budoucnosti, že nás tady kvůli koronaviru zavřou na dva roky. To známe a není to dobrý pocit. Skončí to někdy?

Obávám se, že lépe už bylo. Budeme dětem našich dětí vyprávět, jak jsme zažili skvělých 30 let svobodné České republiky, než jsme si, zmlsaní svobodou, bezpečností a konzumem, zvolili prezidentem takového, jaký je, který se jel do Číny poradit, jak stabilizovat společnost (všimněme si, jak prezidentovo okolí na karanténu reaguje, ničeho se nebojí, na své papalášské manýry si nedají sáhnout. To je proti vší logice a napovídá to, že někdo možná ví lépe než my, že s koronavirem je to velký humbuk). Stabilizace po čínském vzoru se nám daří, včetně toho, když vláda s kontroverzním premiérem v předklonu vítá čínská letadla.