Před deseti lety skončila povinná vojna. Kde všude byli v našem regionu vojáci? U jakých jednotek sloužili a co je na místě bývalých kasáren a vojenských objektů dnes? Deník se proto ohlédl do historie a připojil i vzpomínky bývalých vojáků, dnes již starých mazáků.

Největší kasárna byla v Kolové u Kynšperku nad Ohří. Dnes je zde věznice, která vznikla v areálu bývalých vojenských kasáren, vybudovaných v 70. letech minulého století. Výstavba kasárenského areálu „Kynšperk" byla zahájena v roce 1976 a ukončena v roce 1983. Kolaudační rozhodnutí o povolení užívání této stavby vydal Vojenský stavební úřad krajské vojenské ubytovací správy v srpnu 1985. A hned po listopadu 1989 byl vojenský útvar zrušen a v roce 1995 bezúplatně převeden do užívání Vězeňské služby ČR.

Další kasárna byla u Březové na Sokolovsku přímo u Černého Mlýna. Zatímco Kynšperk byl armádní objekt, zde patřil majetek vnitru, potažmo útvaru Pohraniční stráže. Z nich se postupem let stala Správa ochrany státních hranic a nakonec Pohraniční policie. Kasárna byla v roce 1991 vyklizena a opuštěna.

„Sloužil jsem zde v letech 1969 až do podzimu 1970, a když vidím stávající stav místa a budov, tak dostává nostalgie a krásné vzpomínky na toto nádherné místo pořádně zabrat. Je to strašný, jak se u nás přemýšlí a hospodaří," hodnotí bývalý vojenský kuchař Miroslav Havrda z Jablonce. Dovedl by si zde představit ubytovny či školy v přírodě, nebo třeba léčebny pro postižené děti. „Bylo zde vše, včetně kuchyně a jídelny, moc by se investovat ze začátku nemuselo a postupně se to za ta léta mohlo budovat. Vždyť tam je tak krásné, klidné a tiché místo… Radši se to nechá rozkrást, spadnout a srovnat se zemí, škoda. Když jsem tam po letech pobíhal s fotoaparátem, bylo mi smutno," dodal Havrda.

Další ochránce hranic mohli potkávat lidé v Bublavě či Kraslicích, kde měli péesáci dva objekty. Jeden z nich obsadila poté cizinecká policie. Po vstupu republiky do Schengenského prostoru byl objekt prodán. Z druhého je dnes městská ubytovna.

Pozůstatky bývalých kasáren jsou i v Sokolově. Pár ubytoven z takzvaného papundeklu ale čeká likvidace. Město chce na jejich místě připravit stavební parcely. Několik objektů se nachází v lokalitě Vítězná a jsou dnes využívány pro drobné podnikání.

Kasárnami znělo: Sahara, bufet, motokros!

Vojna byla čestnou občanskou povinností každého mladého muže. Teprve na ní se z chlapců stávali muži. Za ideologickými frázemi se však skrývala také šikana či ponižování mladších vojáků. Téměř stejně staří vrstevníci jim dávali zabrat jen proto, že na vojnu nastoupili o rok dříve.

Mazáckou vojnu tiše snášeli i vojáci z povolání. „Do tří hodin odpoledne byla vojna gumácká (guma – přezdívka pro vojáky z povolání), poté vojna mazácká. Na stížnosti, že uklízíme rajony do tří do rána, nám velitel sdělil, že to asi děláme špatně," vzpomíná jeden z vojáků.

Proslulé byly i výrazy Sahara či bufet. Zatímco na ten první musel bažant připravit pití, na ten druhý něco k jídlu. Úsměvně se dnes jeví i motokros, kdy bažanti pro zábavu mazáků jezdili po kasárnách s ramínkem, které imitovalo řídítka motocyklu. Bažanti, kteří se vzepřeli, museli počítat s trestem pro celé své družstvo. Jedině kolektivními tresty mohli totiž starší vojáci či poddůstojníci dosáhnout svého cíle.