V případě, že zůstanou děti samy doma, měli by rodiče počítat s tím, že budou jejich děti samy doma, venku, na koupališti, na silnici, na hřišti.
Rodiče by měli od raného věku dítě poučit a naučit je základním pravidlům ochrany života, zdraví a majetku, jak a kde se chovat, jak mají bezpečně trávit svůj volný čas. Také jak dát zprávu rodičům, že jsou v pořádku.

Děti by měly znát základní varianty volání o pomoc, například: Tohle není můj tatínek, pomozte mi…

Zaměstnání bezpečnou činností, jako je kreslení, čtení, prací na PC, pohodové televizní programy, přiměřená domácí práce určitě není na škodu.

DOMA
Pokud je dítě samo doma, mělo by umět telefonovat. Vědět, že se nesmí bavit s cizími lidmi po telefonu ani s neznámým člověkem, který stojí za dveřmi bytu. Neměly by vodit cizí děti nebo cizí kamarády do bytu bez vědomí a svolení rodičů. Klíče od bytu by měly schovat a nosit skrytě. Měly by mít u sebe jen malé finanční částky.

NA KOUPALIŠTI
Tam samotné dítě nepatří. Neznalost vodní hladiny se nevyplatila mnohému dospělému, natož dětem. Děti by měly jít na koupaliště nebo k vodě jen s vědomím a svolením rodičů. A pokud již dostanou svolení, měly by koupaliště navštívit nejméně ve dvou.

VOLNÁ PŘÍRODA
Pokud se dítě pohybuje mimo domov, v přírodě, na hřišti, v lese, je nutné, aby znalo možná nebezpečí, která mu hrozí. Nesmí přistupovat k cizím autům nebo dokonce stopovat. Pády z výšek, ze stromů mají mnohdy celoživotní následky. Nemělo by se vydávat do volné přírody samo, pokud nemá prostorovou orientaci. Zde platí rada – nevěřit cizím lidem, nechodit a nemluvit s cizí osobou. Mělo by znát, jak se zachovat v případě, že zabloudí.

Na silnici může být dítě chodcem i cyklistou, proto by mělo znát základní pravidla silničního provozu – např. že do 10 let nesmí jet kolem samo bez doprovodu dospělé osoby nebo osoby starší 15 let. Dítě jako chodec je hendikepováno už tím, že nemá výšku dospělého a že má velmi omezený zorný úhel (když nic nevidí na silnici, neznamená to, že se neblíží žádné vozidlo). Je důležité, aby se dítě naučilo při přecházení silnice nejen rozhlédnout, ale i naslouchat zvukům, rozlišit je, chvíli počkat a pak teprve přejít vozovku. Na přechodech nemá absolutní přednost.

Autor: Z. Papežová, policejní preventistka