Zvědavost a touha vytvořit dárek pro své známé a blízké dovedla devětatřicetiletého Josefa Frnku z vesničky Jindřichovice na Sokolovsku k řezbářství. Jeho malá dílnička v podkrovním bytě je plná desítek originálních, ručně vyrobených dřevěných plastik. Josef jich ale vytvořil už stovky. A několik z nich dokonce zdobí samotnou obec, pro kterou lidový řezbář udržuje zeleň, seká trávu a v podstatě pro ni dělá vše, co je potřeba.

Sochy zdobí obec
Už když přijíždíte k obecnímu úřadu, zaujme vás dřevěná socha v životní velikosti. Jde o bájného lovce Jindřicha, podle kterého je zřejmě obec pojmenovaná. „Jindřich tu často lovil a nakonec tu postavil dřevěnou chalupu. Podle barvy jeho oblečení se mu říkalo Zelený Jindřich a toto místo po něm bylo pojmenované jako Jindřichova Mýtina, německy Heinrisgrün. Odtud tedy název Jindřichovice," vypráví při pohledu na dřevěného Jindřicha umístěného před obecním úřadem. Sochu vyráběl jeden týden, deset hodin denně. „To byla taková rychlovka," pousměje se. Zároveň prozrazuje, že mnohem náročnější byla například výroba stolku z jednoho obrovského kmene. „To byl mnohem tvrdší oříšek. Pracoval jsem na něm dlouhé tři měsíce. Výsledek stál ale za to."

Dřevěné sochy stojí i u tamního kostela, kde Josef Frnka začal už před lety vyřezávat pro obec postavy do betlému. Teď mu s ním pomáhá i místní žena, kterou vede v řezbářském kroužku. „Když jsem dodělával jednu sochu, syn za mnou přiběhl a zkusil tlouct do dřeva. Řekl mi, že ho to baví, a přivedl k tomu dalšího kamaráda. A tak jsem založil v Jindřichovicích řezbářský kroužek. Dohromady je nás i se mnou šest," říká.

První byla lodička
Sám řezbář si ke dřevu, jak se říká, přičichl už ve dvanácti letech, kdy jezdil trampovat. „Měl jsem tehdy populární rybičku v kapse, vzal kus kůry a začal ji dlabat, vyrábět lodičky, malé kytary, obličeje, prostě co mě napadlo. To ale s řezbařinou nemělo nic společného. Začal jsem s ní až zhruba před deseti lety," pokračuje. V té době zrovna v obci prořezávali stoletou lípu. Dřevorubci si pod vousy mrmlali, že je škoda ji spálit. „V tu chvíli mě napadlo, že bych z ní mohl něco udělat, protože ke dřevu mě to totiž vždy táhlo. Tehdy ze stoleté lípy vznikly mé první asi půlmetrové sošky, a to třeba ptáci, sovy a různí křováci," pokračuje. V začátcích nechával volný průběh svému talentu. Inspiraci ale hledal i v odborné četbě. „Viděl jsem na sobě, že se zdokonaluji, že mám lepší techniku, k čemuž pomohla i lepší dlátka a další vybavení."

Vyrobil stovky plastik
Stovky dřevěných plastik z malé dílničky Josefa Frnky dělají radost už mnoha jeho kamarádům a známým. Řezbář připouští, že si pohrával s myšlenkou, že by se řezbářstvím začal i živit. Chybí mu ale větší prostor. V současné době pracuje na nové soše. Bude to patron hasičů sv. Florián. „Zkouším nyní nové techniky. Do soch chci zapojit více anatomických prvků. Sochy tak budou realističtější, plné detailů. Je prostě stále kam se posouvat," doplnil.

Číhá na dřevo
A pozor! S nadsázkou, pokud v Jindřichovicích a jejich okolí uvidíte nadšeného chlapíka, který okukuje pokácené dřevo při prořezávkách, můžete narazit právě na Josefa Frnku, který je rád, když může za slova díků získat nějaký ten kus dřeva a věnovat se tak svému koníčku.