"Jednou, při darování krve, jsem se spontánně rozhodl že se zaregistruji s tím, že i když jsou šance velmi malé, mohu někomu dát šanci na život. V registru jsem zhruba sedm let," řekl Pollner. Poté jen čekal a říkal si, že možná někdy zavolají. A zavolali. „Vaše dřeň je potřeba,“ slyšel.

"Po tom co jsem byl vybrán z užšího okruhu lidí po kontrolních odběrech krve, mi bylo řečeno, že se jedná o drobnější 50 letou paní z Česka. Víc informací nemám a ani vlastně ani říct nemohou," konstatoval dárce.

Případy, kdy se dárce dozví, že zachránil život a může se dokonce potkat s obdarovaným jsou ojedinělé.

"Potkat se, nebo alespoň vědět, jak se dotyčná osoba má, by podle mě chtěl každý, kdo si darováním projde," uvedl Pollner. Mnoho lidé se zajímá o to, zda jsou odběry bolestivé. Jsou dva způsoby. Jeden pomocí separátoru, kdy na odběrovém místě leží dárce zhruba čtyři hodiny a berou mu z žíly krev. Přístroj oddělí potřebné buňky, zbytek do těla vrátí. Druhý způsob je pod narkózou a kratší. Z pánevní kosti pomocí tenkých jehel se odebere přímo kostní dřeň.

Krajský úřad Karlovarského kraje. Ilustrační foto.
Nové sportoviště vznikne v Sokolově, hledá se firma na projektovou dokumentaci

"Každý odběr má své pro a proti. Myslím si však, že úplně bezbolestný není ani jeden. Není to ale nic, co by člověk nemohl zvládnout a vydržet. Pokud by byla potřeba, podstoupil bych odběr určitě znovu," řekl sokolovský dárce.

Český registr pořádá každý rok slavnostní večer, kde děkuje dárcům. Jan Pollner byl jedním z nich. Na slavnosti se potkal třeba s biskupem Václavem Malým nebo hercem Ondřejem Vetchým, večer si podle svých slov užil. "Slavnostní večer a poděkování dárcům se konalo v Obecním domě v Praze. Už jen to místo a to, že člověk mohl být hned ve třech sálech a prohlédnout si to tam bylo skvělé," zdůraznil.

Oceněno bylo letos všech 56 dárců kostní dřeně. Podle zástupců Českého národního registru dárců dřeně a Nadace pro transplantace kostní dřeně jsou všichni v jejich očích hrdiny. Bez nich by 56 pacientů šanci na život nedostalo. Na slavnostním večeru zazněl i epitaf Oscara Schindlera: „Kdo zachrání jeden lidský život, zachrání celý svět.

"Zapsání do registru nebolí a že změnit názor může kdykoli. Ale že třeba je to zrovna on, kdo může dát naději na záchranu lidského života," řekl Pollner, jakými slovy by se snažil přesvědčit další případné dárce.