LOKET/ Na hradě v Lokti uvede v sobotu 28. dubna loketský písničkář Vojta Kiďák Tomáško svoji novou desku. Jak vznikala a co všechno obsahuje přibližuje zpěvák v rozhovoru. Zároveň zve všechny příznivce folkové muziky na loketský koncert.
Nová deska Srpnové trávy už má za sebou svůj křest. Kde se uskutečnil?V Plzni, v Měšťanské Besedě. Tam jsme desku točili a navíc mám k Plzni velmi vřelý vztah, prožil jsme tam například všechny Porty. Další křest je pak na hradě v Lokti, v Rytířském sále od 19.00hod.
Album obsahuje dva disky…
Je to dvojalbum. Na jednom CD je sedmnáct písniček rádoby vážnějších, přemýšlivějších a to druhé je rozvernější, úsměvné a obsahuje třináct skladeb. Na celém dvojalbu, se kromě hostů podílel měrou největší můj kolega, spoluhráč a parťák Ríša Melichar. Vymyslel spoustu aranží, nahrál improvizační kytary, zpíval a vůbec. Vtiskl desce to, co vlastně slyší posluchači na našich koncertech. Chtěl bych mu moc poděkovat.
Přestože jsou na desce i písně starší, nikdy nebyly nahrané na žádném nosiči. Mluvím samozřejmě o druhém CD. Na prvním jsou písně nové, složené v období 2002-2006.
Je znát na nové desce posun ve vaší muzice?
Určitě. Člověk stárne i svět kolem něj se mění. Nemůžu zůstat pořád u ohníčku, mít na sobě maskáče a psát o kovbojích a indiánech, nota bene, když jsem žádného v životě ani nezahlídl.. Potůčky sice dál bublají, to je pravda, ale na svět se dívám očima dospělého muže a píšu o tom, co vidím nejen očima, ale i srdcem.. Sám sobě tak v písničkách kladu otázky. A sám si na ně možná i odpovídám..
Co dalšího vás inspiruje k novým písničkám?
Mojí inspirací je život ve všech jeho podobách. Nedá se psát na objednávku. To nedokážu. Ke mě musí přijít něco ze shora, neříkám od Boha, ale snad z vesmíru, nevím… Někdy si sám doma jen tak večer brnkám na kytaru, najednou začnu skládat slovíčko ke slovíčku a je tu písnička. Hraju si s ní a cizeluji, dokud nejsem spokojen. Ale naplánovat se to nedá. Taky ne každá, je předurčená stát se hitem, spíš naopak. Je jen pro někoho, kdo pochopí.
Jsou na desce jen písničky v doprovodu kytar?
Ve studiu mi samozřejmě pomáhali mí muzikanští přátelé. Bicí a rytmiku obstaral Míša Šindelář z Katapultu, vynikající foukací harmoniku nahrál Tomáš Pavíza, baskytaru natočila skvělá Romana Tomášková , flétničku a okarínu Jarda Matějů, hodně práce odvedl Přemek Haas a Pavel Brom. No a samozřejmě můj parťák Ríša.
Druhou, veselejší desku jsme s Ríšou Melicharem nahráli tak, jak hrajeme na vystoupeních. Jen my dva a dvě kytary. a přesto tam nic nechybí. Takhle nás lidi znají z vystoupení. Věříme, že se nové dvojalbum „Srpnové trávy“ bude líbit a že pohladí na duši a rozzáří tváře.
Kde všude bude tedy možné slyšet v brzké době váš koncert s novou deskou?
Naše dvojalbum samozřejmě představíme od západu Čech až po Moravu. Jen namátkou: Františkovy Lázně, Loket, Havlíčkův Brod, Příbram, Praha, Luhačovice, Mohelnice a tak dál.
Deska je pokřtěná, takže už je k dostání v obchodech?Nevím jak dalece ji vydavatel dal do obchodní sítě, ale určitě někde bude k mání. Mimo jiné i během koncertu na hradě. Zajímavá je i cena, za dvojalbum tři sta korun, to si myslím je velmi slušné.
Vzpomenete vůbec na první setkání s kytarou?To se musím vrátit do klukovských let, kdy jsme chodili čundrovat a kytara pomáhala k tomu, aby si mě všimla nějaká kamarádka. Pak přišla skupina Plížák v Sokolově, loketští Roháči a sólová dráha.A teď už třináctý rok s Ríšou a doufám, že ještě nějaký pátek to spolu potáhneme.. Naše muzika neplní velké sály, ani není pro monstr festivaly. Hrajeme muziku, která se poslouchá nejen ušima, ale hlavně srdcem a duší. Proto nás taky nevidíte v televizi, protože slušnost, cit a pokora se teď moc nenosí.
Fanoušci jdou a stárnou s vámi, nebo se objevují i stále noví?
Samozřejmě ta naše generace fanoušků stárne, ti lidé, co nás znali z Port, za námi sice stále chodí, ale berou s sebou už třeba i svoje děcka a těm se písničky také líbí. A potom si napíšíi o písničku, ptají se, jestli je zpěvník a poděkují za hezký večer. To vždycky moc potěší.
Před pár dny jste oslavil šedesátiny. V tomto věku se už občas chodí do důchodu, i do toho hudebního. Chystáte se na odpočinek?
V žádném případě. Dokud bude zdraví sloužit a lidi ochotni poslouchat, budu jezdit, hrát a rozdávat se.
Vidíte někde ve svém okolí pokračovatele muziky, kterou děláte?Je hodně mladých písničkářů, bezvadných. Kluci a holky píšou skvělé písničky, na různých soutěžích je jich vidět celá řada. Jenže když nemají jméno, nejsou v televizi, tak to mají těžké.
Jen strašně málo se jich prosadí. Média nemají zájem objevovat nové tváře z okrajových žánrů. A je to škoda.
Slyšel jste někdy, že by někdo jiný hrál vaše písničky?
Mockrát. Trempíci je zpívají ve vlaku nebo u ohně. Navíc nepíši jen pro nás dva, ale některé mé skladby zpívají například vizovitští Flereti, nebo Věra Martinová, Roháči, Šafrán a další.
A můžu klidně říct, že mě to moc těší.