„Pohádky píšu proto, že v nich se může stát cokoli, můžete si vymyslet cokoli. Můžete si vymyslet věci, které nejsou reálné, ale třeba by byly fajn a mohly by se stát. A v dětském světě je to možné,” prozradila, proč ji nejvíc baví především tvorba pro děti. Díky pohádkovým postavám, které vystupují v jejích příbězích, je možné dětem často vysvětlit věci, které se v reálném světě vysvětlují někdy velmi těžko.

Zatímco knížka pohádek o Pižďuchovi byla určena pro menší děti, po této sáhnou spíš ty ve věku 10 či 11 let. „Jejími hrdiny jsou právě takové děti. Celá knížka je o kamarádství. A chtěla jsem trošku i ukázat nebezpečí, které dneska děti ohrožuje na internetu. To je ten první impuls, od nějž se rozvíjí děj,” nechala zpočátku malinko nakouknout pod pokličku příběhu. „Holčička se chce stát zpěvačkou a nechá se zlákat na internetu někým, kdo jí nabídne, že ji jako režisér dostane do muzikálu. Dá si s ní schůzku, na kterou holčička jde, ale její kamarádi tomu moc nevěří a jdou za ní…,” prozradila nakonec gró knížky.

Tím, kdo se s ní spojil, je černokněžník, který chce holčičku použít jako návnadu pro draka. A tím se spojí svět reálný s tím pohádkovým. Knížka nechce jen poučovat a být vážná, má i pobavit. Humornější rovinu do příběhu vnášejí dva výrostci, kteří se dostávají do stejných situací jako děti, ale řeší je po svém, jsou to zkrátka puberťáci. „Dopadne to dobře, ale konec je malinko otevřený.“

Mezi prvními čtenáři byli dospělí i děti. A ohlasy má Zuzana Onderová skvělé. „Četly to i děti a jejich teta mi pak řekla, že je maminka přistihla, jak si říkají jmény dětí z té knížky. To mě potěšilo,” podotkla.

Samotné psaní jí trvalo pár měsíců, nápad nosila v hlavě, už když dokončovali Pižďucha. Co zabralo daleko víc času, byly ilustrace. Knížku totiž doplnila opět mnoha vlastními obrázky. „Pro mě je psaní relax. Tady ve škole se s moc veselými věcmi nesetkám, protože pracuji jako školní speciální pedagog na ISŠTE v Sokolově a chodí za mnou většinou děti, které něco trápí,” poznamenala. Jak dodala, psát knížky chtěla vždycky. „Jako malá jsem si psala deník, pak nějaké povídky. Potom se to ale zaseklo. Řekla jsem si: vždyť je tolik knížek, nemá cenu, abych psala, všechno už bylo napsané. To člověka zabrzdí.” Nakonec tím spouštěcím motůrkem byl její syn Honza, který napsal první pohádku.

A co dál? „Třeba je to moje poslední knížka. Třeba napíšu něco pro větší děti nebo třeba i pro dospělé,” říká. Třeba… Já však vím, že ´šuplíček´už skrývá další rozepsanou knížku. Bude opět pro děti, tentokrát ty menší, bude interaktivní a bude o pastelkách, které co si namalují, to se také stane.

Pohádkový příběh Zuzany Onderové Čaroděj, Jolanka a dračí vejce by se na pultech knihkupectví měl objevit na konci listopadu. Křest je naplánovaný v loketské knihovně na 3.prosince.