Rybáře, konkrétně Sokolovská ulice, nadále vévodí Karlovým Varům v místech, kde jsou největší problémy s lidmi bez domova. Jejich počet podle ředitele karlovarské Armády spásy Martina Roušala navíc od covidu stoupá.

Že Rybáře v této problematice dominují, konstatuje velitel Městské policie Karlovy Vary Marcel Vlasák. Tato část lázeňského města se navíc umístila vloni ve veřejném průzkumu, kde se lidé cítí nejméně bezpečně. Důvodem je právě vysoká frekvence bezdomovců v Rybářích. Může za to hned několik faktorů – zchátralý areál pivovaru, kde tito lidé přebývají, a dále i sídlo Armády spásy. Jeden z těchto důvodů by už za čas mohl pominout, jak už Deník opakovaně informoval, blíží se totiž demolice pivovaru.

„Lokality, kde jsou největší problémy, jsou za poslední roky téměř stabilní. Rybáře obsazují tradičně přední příčku. I když kvitujeme práci Armády spásy, bohužel se kolem ní skupiny těchto lidí ale koncentrují,“ říká velitel Vlasák.

Ilustrační foto.
Uzavírky komplikují v Karlových Varech život chodcům i motoristům

Dalším místem, které mají bezdomovci v Karlových Varech velmi rádi, je Vítězná ulice v Dolních Drahovicích, kam docházejí do místních večerek pro alkohol. „V tomto případě jde o lidi bez domova, kteří si budují své bivaky pod mostem na Čertově ostrově. Problémy s nimi máme ale i v areálu staré vodárny nebo kolem Městské tržnice. V zimě míváme i stížností od lidí, že se bezdomovci pohybují v běžných bytových domech. Taková hlášení pak přicházejí napříč všemi částmi města. Komplikace má s lidmi bez domova ovšem i zdravotní poliklinika na náměstí Doktorky Milady Horákové a také nemocnice,“ upřesňuje velitel karlovarských strážníků.

Jak už bylo řečeno, s problémy se potýkají v současné době i zdravotníci z karlovarské nemocnice. Redakce Deníku před pár dny zveřejnila, jak lidé bez domova opanovali bývalý pavilon dětského oddělení a nemocnici tím způsobili velké komplikace. Demolice dětského oddělení je uspíšená právě proto, protože to je jediný způsob, aby odtud bezdomovci nadobro zmizeli.

„Přes objekt bývalého dětského oddělení totiž vedou i sítě, včetně interní potrubní pošty, a také kabely, na které jsou napojeny další zdravotnické objekty. Tím je například i transfuzní stanice, která je navíc mimo areál nemocnice. Bezdomovci přestříhali telefonické dráty, a transfuzní oddělení tak zůstalo bez připojení a spojení s nemocnicí. Jde přitom o zařízení, které nás zásobuje krví. Situaci jsme museli okamžitě řešit a nezbývalo než zakoupit transfuzce jednorázové mobilní telefony, aby jí zdravotnický personál mohl dát vědět, že potřebuje krev,“ vysvětluje ředitel provozně – technického úseku Karlovarské krajské nemocnice (KKN) Martin Čvančara.

Kruhový objezd u Jenišova.
Karlovy Vary se proměnily ve step. Déšť sice přijde, ale vydatný nebude

„Bezdomovci spojení narušili opakovaně. Když se tak stalo poprvé, nebylo úplně jednoduché přijít na konkrétní příčinu. Kvůli přerušení potrubní pošty do transfuzní stanice jsme museli pro krev jezdit auty. Vzorky krve od našich pacientů posíláme do stanice právě potrubní poštou, opačným směrem jde krev potřebná na transfuze. Situace s bezdomovci se stala opravdu velkým problémem celého areálu, i proto se demolice dětského oddělení poněkud uspíšila,“ uvádí mluvčí KKN Markéta Singerová.

Podle ředitele Armády spásy došlo od dob před pandemií k nárůstu lidí bez domova asi o 10 procent. „Stavy docela viditelně stoupají, a je to napříč všemi věkovými kategoriemi dospělých. Přibývá jak mladých, tak i starších lidí, kteří nemají kde bydlet,“ poznamenává Roušal.

Armáda spásy nabízí těmto klientům tři druhy pomoci. „Je to nízkoprahové denní centrum, jehož provozní doba je od 9 do 15 hodin. Lidem je tam k dispozici sociální pracovnice, mohou se tam osprchovat, a dostanou tam i čisté oblečení. Dalším typem pomoci je noclehárna, která nabízí 28 lůžek. Ta jsou oddělena zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy, které tvoří do 20 procent naší klientely,“ pokračuje ředitel Armády spásy.

Klasickou pobytovou službou pro lidi bez domova je pak azylový dům, jehož kapacita je 36 osob. „Většinu prostor máme v Nákladní ulici v Rybářích, zbytek pak v Sedleci. Klienty jsou i lidé, kteří mají práci, ale nemají kde bydlet, a nebo také senioři, kteří čekají na umístění do stacionářů. Průměrný věk klienta v azylovém domě je 60 let a ze zákona v něm může pobývat maximálně jeden rok,“ upřesňuje ředitel Roušal.

Jak dodává velitel městské policie, to, že je člověk bez domova, ještě neznamená, že musí působit problémy. „Tím, jak vypadá a že na sobě většinou nemá čisté oblečení a někdy může i zapáchat, ale běžným občanům může vadit. Pokud ale neporušuje veřejný pořádek a neporušuje právní předpisy, ještě nepůsobí problémy. Bohužel se ale stále častěji setkáváme se situacemi, kdy nerespektují nejen nás, ale ani Policii České republiky,“ uzavírá šéf strážníků Vlasák.