Každý má podobnou zkušenost a je jen otázkou času, kdy dojde na toho, kdo ji nemá. Věc okradení není až tak podivná, očekává nás na každém kroku a je pouze věcí rozsahu škod napáchaných bandou nenechavých lapků a nemá to nic společného s příběhem Robina Hooda.

Tentokrát šlo „naštěstí“ pouze o pár kabelů a ztracený čas při vyšetřování okolností. Nešťastně však objekt zůstal v zorném poli pro jakékoliv další potulky nenechavých rukou. Nechci zde polemizovat na téma ochrany majetku se zbraní v ruce, v době legislativních smrští si o tom nelze ani nechat zdát, avšak za velkou louží…

V poslední době je opět velmi skloňována hranice 5 000 Kč (ve zdravotnictví). Já mám však na mysli stejnou hranici v otázce trestněprávní. Policie jako by záměrně ustupovala ze svých pozic nekoncepčním přístupem v „reformách“, počínaje služebním zákonem s odchodným za výsluhu, novým „systémem“ navyšování platů formou odměn až po přesun stanovišť, např. ze Žlutic do Toužimi. A to nemluvím o chystaném výběru nových rychlých vozů pro policii výměnou za prodej pražských opuštěných domů ve vlastnictví Ministerstva vnitra.

Je však tajemstvím, kdo že bude těmi vozy jezdit při hromadném úprku policistů do zajištěné renty. Před kým má pan ministr tajnosti, když i jeho stínový konkurent nad tím kroutí hlavou. Snad aby se neprovalila rozsáhlá rekonstrukce jeho ministerského doupěte?

Filozofická otázka práva a jeho uplatňování je opravdu v Čechách velmi specifická a hledat pachatele v současných podmínkách je rébus jehly v kupce sena. Dřívější doby, kdy fungovalo desatero přikázání nebo pranýř či lámací kolo, jsou již v nenávratnu. Hledejme pravdu vždy někde mezi, nemají pravdu vždy pouze policisté, nemají ji vždy ani nedotknutelní soudci a státní zástupci.

Všichni jsme jen lidé a každý má svou cenu a bohužel už nestačí pouze položit před práh víkendové kúči konzervu lanšmítu.