Řeč je o Vlastislavu Kopeckém z kraslického pivovaru Krušnohor, který do hlavního města Francie vyrazil spolu s dcerou Viktorií, a také kolegy ze sokolovského pivovaru Permon. Deník majitele pivovaru navštívil, aby svým čtenářům přiblížil atmosféru v Českém olympijském domě.
Jak to vypadalo přímo v místě dění?
Čeští organizátoři chtěli být jiní, originální, chtěli se odlišit. Vybrali 16 pivovarů z celých Čech a Moravy a postupně jsme se v Paříži vystřídali. Měli vlastní pekárnu a jiné. Na místě byly dvě stage. Jedna byla přímo v Cabaret Savage, což je vlastně takový ten zděný cirkus, ve kterém se odehrávalo všechno. Hlavní plus byla obrovská zahrada, kde byl udělaný gastro stan, kde vlastně byly dva pivovary, catering plus se tam prodávalo kafe, nealko, víno a další občerstvení. Český dům se otvíral v poledne a jel až do půlnoci. Když jsme získali zlatou medaili slavilo se mnohem déle.
Jak vypadal běžný den?
My jsme přišli na jedenáctou, hodinu před otevřením. Všechno jsme si zkontrolovali, chlazení, najedli jsme se, protože den byl dlouhý, Při obědě šlo spíše o jídlo, piva se moc netočilo. Ale od té páté, šesté až do půlnoci, už byly fronty na pivo. To už fakt byl mazec. A jak říkám, když byla zlatá medaile, tak to prostě jelo do dvou, tří do rána. My měli štěstí, že jsme mohli slavit se dvěma českými zlatými olympioniky Martinem Fuksou a Josefem Dostálem.
Kdo chodil do Českého domu?
Chodili tam jak sportovci, tak organizační týmy. Chodila tam veřejnost, která se mohla podívat, jako to měly všechny různé státy udělané, každý samozřejmě trošku jinak. Každý dům také jeden den v týdnu udělal free vstup. Musím říct, že to bylo skvělé multikulturní setkání. Z češtiny jsme přepínali na angličtinu, němčinu a dobrovolnice nám pomáhali s francouzštinou. Naše pivo a jídlo ochutnal opravdu celý svět. Namátkou Japonci, Američani, Brazilci, Mexičané, Indové. Kluci z brazilského a z indického domu nám říkali, že jsou u nás třikrát denně, protože jsme nejlepší.
Na prohlídku Paříže tedy moc času nezbývalo?
My jsme se v podstatě nikam nedostali. Až na jednu výjimku. Byli jsme na jednom podiu s klukama ze sokolovského Permonu. Jeden den jsme se domluvili a na chvíli s dcerou zašli do centra. Oni to za nás vzali. A pak jsme se druhý den vyměnili. Takže vlastně jeden den jsme si jakoby exkurzi udělali, ale tak do tří čtyř hodin jsme byli zpět. Pak začínal totiž frmol. Vezli jsme tam 36 sudů a zbyly nám asi dva. Kluci to samé a zbyl jim jeden.
Jak jste cestovali?
Jeli jsme i s klukama po vlastní ose autem, které nám zapůjčil sponzor. Odjížděli jsme ve středu večer, v pět ráno jsme tam byli a v jedenáct, už vlastně ve čtvrtek jsme začínali. Do neděle do večera.
Máte nějakou perličku z oslav zlatých medailí?
Perličku asi ani ne. Jsou to všechno pohodoví sportovci. Skvělá parta lidí, co se umí bavit. Možná trochu vtipný bylo, když po zisku zlaté chtěli po Martinu Fuksovi, aby udělal sabráž. (Jde o techniku otvírání láhve šampaňského šavlí, která se občas používá při slavnostních příležitostech. Sabráž se ve Francii stala oblíbenou v období napoleonských válek - poznámka redakce). Vtipné bylo, že mu na to dali příborový nůž. Tak já jsem tam přiběhl a dal z kapsy svůj nůž. Takže vlastně slavná sabráž Fuksy, která v televizních šotech proběhla po celém světě, je s mým nožem.
Co jste měli v Českém olympijském domě na čepu?
Byl to právě Krušnohor, konkrétně tedy světlá jedenáctka ležák, mimochodem držitel zlaté medaile Regionální potraviny, takže se to na olympiádu náramně hodil. A kromě toho i Summer All IPA desítka, což je luxusní letní pití. Jsou tam parametry IPA, ale není tak silné.
Na co budete s dcerou vzpomínat nejvíc?
Asi na to jaká tam vládla pohoda. Všechno bylo takzvaně easy, Jako fakt super, a to napříč všemi generacemi. Mladí, střední věk, důchodci. Přál bych lidem vidět Češky, co žijí dlouhodobě v Paříži a přišli za námi. Dámy jimž bylo přes 70 let a všichni koukají, jak jsou v pohodě šmrncnutý tamním životem a módou. Chodí úplně jinak oblékané, skvělý to bylo. Prostě ta metropole, ta je cítit na každém rohu. S dcerou a ostatníma jsme si to moc užili, a je to zážitek na celý život. Jsme rádi, že jsme mohli být u toho.
