Rok co rok vyráží parta kluků s řehtačkami napříč celou obcí. Začínají na zelený čtvrtek kdy zvony odletí do Říma a nahrazují tak zapovězený zvuk zvonů a zvonků právě svými dřevěnými řehtačkami. Ty se dědí z generace na generaci a některé z nich jsou opravdu unikátní kousky. Parta školáků končí v sobotu ráno, kdy jdou vesnicí naposledy. „Chodilo se opravdu každý rok, tradici nezastavil žádný režim,“ směje se starosta Šabiny Pavel Pešek.

Jeden z velikonočních zvyků přišel do obce pár let po druhé světové válce. Pravděpodobně jej s sebou přinesli noví osadníci z východních Čech. Parta kluků začíná ve čtvrtek v poledne, poté ještě v šest večer. Pátek řehtačky zní obcí již od šesti ráno, další dvě cesty jsou ve stejný čas jako předchozí den. V sobotu ráno končí. Poté jdou dům od domu, zpívají velikonoční říkanku a koledují. V pondělí již nechodí.

A kde kluci vzali řehtačky? „Dědí se. Já sám jsem také jednou byl v roce 1957,“pochlubil se starosta. Chodí žáci školou povinní. Pokud končí v základní škole předává svoůj nástroj mladšímu. Podle starosty chodila dříve parta i čtrnácti kluků. „Musíme sehnat šikovného truhláře a třeba nějaké další řehtačky přidělat,“ plánuje Pešek. Jak starosta tvrdí, krásné na celé věci je to, že akci nikdo neorganizuje a ještě se nestalo, že by nebyla. Chodí prý zásadně chlapci a dívky za nimi běhají. „Já pokaždé když jdou s řehtačkami vyběhnu před barák a koukám se. Zatím za nimi neběhám, jsem ještě malá, ale malovala jsem s mamkou Kraslice pro koledníky,“ řekla Lucie Kalousová ze Šabiny.