Vpondělí odpoledne zastavil před Dětským domovem v Horním Slavkově autobus. „Kynšperáci jsou tady!“
„Hurá už přijeli!“
„A je s nimi zase Jana?“
„Bude zábava a určitě i dárečky jako vloni!“
Tyto radostné výkřiky se rozléhaly za okny a po chodbách dětského domova.
Ano, stalo se již tradic, že se v předvánočním čase setkávají děti kynšperské základní školy a hornoslavkovského Dětského domova. Jednou v Kynšperku, podruhé v Horním Slavkově.

A očekávání dětí se skutečně naplnilo – byla zábava i dárky. Kynšperští si připravili zajímavý kulturní program. ´Teta´ Jana Tomsová ani letos neponechala nic náhodě. Děti zpívaly, tančily, představily se i malé mažoretky. Nechyběla ani společná diskotéka. Zábava byla bezprostřední, srdečná. Jen dvakrát za odpoledne ji dospělí dětem přerušili A proč?

Přerušení první

Ředitel Základní školy v Kynšperku nad Ohří Jiří Daneš předává řediteli Dětského domova v Horním Slavkově Vidoru Mandelíkovi finanční částku 19. 200 korun. Je to dar od kynšperských dětí a jejich rodičů, učitelů, i některých dalších obyvatel Kynšperku. Tuto úžasnou částku nashromáždili Kynšperáci zejména při Adventním zpívání, z výroby a prodeje vánoční dekorace, pečení a zdobení perníčků. Ředitel Dětského domova v Horním Slavkově Vidor Mandelík jménem všech dětí za nádherný dar děkuje a kynšperské děti i jejich pedagogický doprovod ujišťuje, že dar bude použit na letní prázdninovou činnost dětí – hlavně na tábory a reakce dětí či ozdravné pobyty. Sálem zní hlasitý potlesk všech přítomných.

Přerušení druhé

Žáci z Kynšperka společně s učiteli přináší doprostřed sálu koše plné dárků. I ty pro děti bez vlastního domova zajistili kynšperští školáci se svými rodiči. Přichází nejmenší děti z dětského domova a nadílka začíná. Egem chvilky je u košů celý chumel dětí bez ohledu na věk a školáci učiteli mají plné ruce práce, aby předávání dárků mělo alespoň nějaký řád. Všichni jsou spokojeni, chlubí se s dárečky navzájem, ukazují je svým tetám a strejdům z dětského domova. Jejich oči září.

Čas v této nádherné atmosféře však nezadržitelně plyne. Za okny už je dávno tma, hodiny ukazují téměř šestou hodinu. Zítra ráno opět všechny čekají každodenní povinnosti, a tak přichází nevyhnutelné loučení. Poslední písnička, posledních pár slov, stisky rukou a pak jen za odjíždějícím autobusem zní: „Díky, Kynšperáci! Byli jste skvělí! Za rok u Vás na shledanou!“