Dříve zarostlý kopec, dnes doslova atrakce, u které zastavuje každý, kdo jede poprvé kolem. Mohutnou vysokou pec a celou huť nelze přehlédnout. Do záchrany industriální památky se pustili nadšenci ze spolku na záchranu hutě v čele s Jiřím Hrůzou.

„Začínali jsme v šesti, pak se počet zredukoval na čtyři. Čas a peníze raději nepočítám. Telefony, maily, psaní, dotace, shánění peněz, řemeslníků a dalších věcí. S administrativou mi nesmírně pomáhá Dana Dvořáková. Chtěli jsme odvrátit hrozbu zániku unikátní památky, která připomíná historii hutnického průmyslu v Krušných horách. Je to i historie mojí firmy Rotas. Dříve zde byly rotavské, šindelovské a nejdecké železárny,“ říká Jiří Hrůza.

Pomohli dobrovolníci, pozadu nezůstal ani Karlovarský kraj, města a obce regionu a zpočátku posílalo finance i Ministerstvo kultury České republiky.

Dnes je podle jeho slov huť hotová z devadesáti procent. Zbývá dodělat okolí pece, měřírnu a náhon.

„Letos musí být hotovo. Zatím je to stále jakési staveniště, kde si ale lidé dělají fotky. Je to krásné místo. V září plánujeme už tradiční setkání,“ těší se Jiří Hrůza. Jaký bude osud pece po jejím dokončení, spolek zvažuje. Právě on je majitelem této unikátní technické památky z roku 1963.

„Jde o významnou a pozoruhodnou památku daného místa, ke které se stále častěji obrací i odborná veřejnost,“ řekl o peci historik Benjamín Frágner z Ústavu teorie a dějin architektury Fakulty architektury ČVUT.

V okolí pece kdysi stávala také válcovna. Dohromady tam tehdy pracovalo až 920 lidí.