Od roku 1961 je totiž mohli vídat před hotelem Ohře, kde stály přímo před hlavním vchodem. Před šestnácti lety však nenápadně zmizely a takzvaně se po nich slehla zem. Objevily se až nyní na jiném místě. Velkou měrou k tomu přispěli dříve narození Sokolováci.

„Málokdo z nás kolem soch za svůj život neprošel. Je až s podivem, že když zmizely od komplexu Ohře, obešlo se to bez nějakých větších ohlasů. Vyrostl zde opravený komplex bytů, lékařských zařízení či parkoviště. Na sochy už si málokdo vzpomněl,“ říká Pavel Stejskal.

Ne však takzvaná rada starších. To jsou lidé, kteří bydlí v Sokolově několik desítek let, a jsou tudíž dříve narození. Ti se scházejí s vedením města a jejich připomínkami se město mnohdy inspiruje. Nejinak tomu bylo i teď. Když viděli sochy polorozpadlé ve skladu technických služeb, vyjádřili znepokojení nad jejich špatným stavem a případnou ztrátou sokolovského dědictví.

Na realizaci dvojice soch od Evy Kmentové, které zobrazují alegorii Pohostinství, spolupracovali i manžel Evy Kmentové – sochař Olbram Zoubek, sochař Miroslav Vajchr a architekt hotelu Ohře Vladimír Urbanec. Sochy, které vznikly v letech 1957-1958, byly v roce 2002 již ve velmi špatném stavu odvezeny do areálu technických služeb. I zde se na nich nadále podepisoval zub času.

Nakonec byla nalezena cesta k restaurování soch a ty našly svůj nový domov vedle kruhového objezdu u zdejší radnice.

Místo bylo vybráno na základě návrhů nejen od členů rady starších, ale také příslušných komisí, odboru a rady města.

Novinkou také je, že obě sochy budou nasvíceny. Budou tak zpříjemňovat náladu i ve večerních a nočních hodinách.

„Chtěl bych oběma dámám popřát, aby se jim na novém místě líbilo, nám všem bych chtěl popřát, abychom zvykům pohostinnosti dostáli, a hlavně bych chtěl poděkovat členům rady starších za to, že zejména díky jejich všímavosti a zapálenosti jsme tento umělecký skvost zachránili,“ řekl starosta města Jan Picka.