Denní centrum Mateřídouška zahrnuje stacionář v Chodově a sociálně terapeutické dílny v Chodově a Sokolově. V příštím roce by měl stacionář začít fungovat i v Sokolově. O Mateřídoušce, která letos slaví již 27. narozeniny, jsem si povídala s její zakladatelkou a v současné době ředitelkou Věrou Bráborcovou (na snímku).
close
info
Zdroj: Deník / Žippaiová Lucie
zoom_in
Začneme stacionářem. Je hodně lidí, kteří nevědí, komu se ve vašem zařízení věnujete. Prozradíte, kdo jsou klienti Mateřídoušky?
Naši klienti jsou lidé se středně těžkým, těžkým a hlubokým mentálním a kombinovaným postižením a klienti autistického spektra, většinou jde o nízkofunkční autismus v kombinaci s nějakým mentálním postižením. V současné době máme klienty ve věku 4 až 46 let. Horní hranice věku je 64 let, dolní není omezená, ale většinou nebereme děti mladší 3 let. Jejich maminky se na nás většinou ani neobrací, samy si teprve hledají cestu a seznamují se s jednotlivými zařízeními.
Jak probíhá činnost ve stacionáři?
Snažíme se mít hodně činností, protože někteří klienti k nám chodí třeba i 20 let a více, tak aby je to bavilo. Vždy v září provádíme významné změny. Dopoledne i odpoledne děláme každý den něco jiného, jiné aktivity. Klient, který chodí každý den od rána do odpoledne, projde zhruba 10 programů během týdne. Po celý den se mu věnujeme, nikdy není někde odložený. Snažíme se aktivity i přesouvat zejména kvůli klientům, kteří nedochází denně. Každý klient má svého klíčového pracovníka, který ho provází celým dnem, ten má i největší kontakt s rodinou, je nejvíc informovaný o všem, co se klienta týká. Během dne se ale klienti setkávají i s ostatními vychovateli.
Kontakt s rodinou je ve vašem případě asi velmi důležitý…
Kontakt s rodinou je nedílnou součástí naší práce. A úplně na začátku to je získání si důvěry. Všechny metody, které používáme, jsou na nástěnce. Maminky tady mají čajovničku, i tam si nás můžou pozvat a zeptat se. Když zavádíme novinky, vždycky s tím rodiče seznámíme na dnech otevřených dveří. Zveme sem i psycholožku, která pracuje s rodinou. Domlouváme jim třeba i služby právníka. Snažíme se nabídnout i informace o různých vzdělávacích programech, hodně pomáháme při výběru pomůcek.
Používáte při práci s klienty speciální metody?
Využíváme metody, na něž jsme vyškolení, což je snoezelen, metoda bazální stimulace, canisterapie, hipoterapie, zooterapie jako taková, vodoléčba, taneční a pohybová terapie, muzikoterapie, cílená, nejen zpívání, ale i hra na různé netradiční hudební nástroje. Klient se aktivně zapojuje, nástroje jsou kvalitní a vždy vydávají správný tón. Vychovatelky využívají rovněž speciální techniky, jako je masáž lávovými kameny, holistické masáže a aromaterapie, ta je hodně důležitá.
Váš tým vychovatelů prochází speciálními zážitkovými školeními, při nichž si sami na sobě zkoušíte, co prožívá váš klient při jednotlivých činnostech…
Pořádáme víkendová zážitková školení, kde si sami na sobě zkoušíme klientovy pocity. Když je mně něco vysloveně nepříjemné, až odporné, tak to nebudu dělat klientovi. Tak jsme si třeba vyzkoušeli, jaký je to pocit, když je klient na židli špatně usazený a má třeba zvednuté obě dolní končetiny a nemá je na podložce. Nebo si dáme ruce pod sebe a deset minut si na nich sedíme. Tu ruku pak necítíte, a ještě s ní máte něco dělat.
Jak se klient do Mateřídoušky může dostat?
Rodiče si často vzájemně předávají kontakt na nás. Vědí o nás lékaři, sociální odbory na obcích, máme webové stránky i facebookový profil. Objíždíme a zveme sem představitele obcí, aby viděli, jak zařízení funguje. No a samozřejmě informuje i krajský úřad. Rodiče nás kontaktují, já si je pozvu a provedu je naším zařízením. Můžeme je přijmout do tzv. poradenské péče a třeba dochází jednou týdně na pár hodin, kdy se jim věnuje jedna paní vychovatelka. Většinou pak rodiče chtějí zařadit do pořadníku a čekat na místo. Poté s námi uzavřou smlouvu, kde se nasmlouvají přesné podmínky.
Ve stacionáři probíhá i celoživotní vzdělávání, můžete o něm říci víc?
To je pro ty, kteří už ukončili školní docházku, aby si celoživotně udržovali vědomosti získané ve škole. Když jedou třeba na výlet, mají vlastní peníze a s naší pomocí si zaplatí například pohár v restauraci. Je to důležité pro jejich psychiku – personál ví, že se má obracet přímo na klienta a že on je stejně důležitou součástí života jako každý jiný návštěvník toho podniku. Někdy je to pro okolí velký problém. Jezdíme s klienty nakupovat, do Německa, kde máme partnerskou školu, na rekondiční pobyty, hodně vystupujeme na veřejnosti. To všechno je velmi důležité pro zvyšování jejich sebevědomí.
Komu jsou určeny sociálně terapeutické dílny?
Ty jsou pro mládež a dospělé po skončení základní školní docházky, kteří se pro svůj handicap nedostanou třeba na učňovské obory. Jejich handicap bývá středně těžký, ale spíš k tomu lehčímu, a lehčí. Dále jsou určeny pro klienty autistického spektra. Dolní věková hranice je 15 let, horní 64 let. U klientů se snažíme, abychom je někam posunuli, aby se od nás mohli dostat dál, buď na chráněná pracovní místa nebo s pomocí asistentů na otevřený nebo chráněný trh práce.
Co se klienti v dílnách všechno naučí?
V dílnách je několik pracovišť – keramika, kovodřevo, arteterapeutické, to je taková všehochuť, kde se pracuje s papírem, pedigem, vyrábíme šperky nebo ozdoby. Další je šicí dílna, v níž se klienti věnují i péči o prádlo – jak prát, provádět opravy oděvů, ale i stříhání. Taky se naučí, jak se správně oblékat, když jdeme třeba na ples, jak celkově upravit zevnějšek. A kuchyně, kde se učí vařit v malém množství, aby to mohli využít v běžném životě. Učí se i nakupování, vyhledávání receptů na internetu. Když neumí číst a psát, používají třeba hrníčkovou kuchařku nebo obrázkový recept. Každá dílna je přizpůsobena klientele. Poslední je pracoviště výpočetní techniky.
