"Místa, kde se terén propadá, tam pastviny nemáme. Něco za ty roky už člověk sám vypozoruje, něco se zase dozví ze starých map. Ty však nejsou úplné, protože došlo k zasypání důlních chodeb po válce a nešlo dělat další průzkum. V místě, kde se kobylka propadla se nikdy nic ani náznakem nedělo. Nyní se s rodinou a známými obracíme na odborníky a kamarády, kteří by nám pomohli dohledat nějaké mapy či jinak zmapovat okolní krajinu. V žádném případě už nechceme, aby se něco podobného opakovalo," řekla Daniela Jochmanová z Přebuzi.

Jedním z nejpovolanějších je přebuzský rodák a geolog Petr Rojík z Rotavy. O této lokalitě vydal i knižní publikace. Říká, že to zmapování chodeb nebude jednoduchá práce. Již v minulosti jsem pátral ve všemožných archivech a snažil se dohledat vše o těžbě cínu v této oblasti. Mohu prohlásit, že důlní mapy k tomuto nejsou. Zmapovaných je jen pár hlavních míst. Známé propadlé krátery jsou doposud k vidění spíše u lesa či v lese u betonového torza továrny. Venku z lesa, kde probíhala zemědělská činnost a kde se i pasou koně, je půda zarovnaná, krátery zde nejsou žádné," říká Rojík. V podzemí terén mapovat nelze, štoly jsou zasypané. Existuje tedy způsob jak zjistit, kudy a zda vůbec někam vedou i další?

Hasiči se snaží zachránit koně.
Kůň spadl u Přebuzi do starého důlního díla. Nepřežil

"Jednou z možností je geofyzikální průzkum. Je to však poměrně drahá záležitost," dodává geolog. Zmínit lze i další možnou variantu, která po staletí funguje například při hledání vody. Tou je proutkařství.

Bývalý cínový důl Otto byl součástí nejvýznamnějšího cínového okrsku oblasti, kde se těžil cín, a to až do konce druhé světové války. V současné době jsou jámy zasypané. Na povrchu jsou vidět dodnes pozůstatky hlavní šachty se zachovanou konstrukcí těžní věže, nespočet propadlin, z nichž ty zatopené jsou pinky, ústí štol, spatřit lze i haldy hlušiny, úpravnu rud, kalové rybníky anebo vodní příkop. V poklidu a bez povšimnutí toto všechno polyká okolní les.