Novými rodiči se může od včerejšího dne pochlubit osmiletá sokolice ze Záchranné stanice pro handicapovaná zvířata Drosera v Bublavě. Stali se jimi radní ze Sokolova. Ti chtějí dravce využívat při slavnostních akcích města.

„Sokol je ve znaku našeho města, takže nám to přijde jako dobrý nápad,“ řekl starosta Sokolova Zdeněk Berka. Adopci předcházela řada diskuzí, zda sokolici adoptovat, či si pořídit vlastní. Nejprve byl návrh na adopci, poté od ní vedení města zase ustoupilo. „Ano, chtěli jsme vlastního dravce, který by byl umístěn v domě dětí a mládeže, kde jsou vhodné voliéry,“ upřesnil Berka. Problém byl však v tom, že nebyl ve zdejším městě vyškolený sokolník. Slova starosty potvrdil jeden z přítomných záchranářů. „V Bublavě byli zástupci města Sokolov a jednali jsme spolu o možné adopci sokola,“ řekl T.V. Smolík.

Sokolovští radní se proto na návrh jednoho z nich vrátili k původnímu záměru, že dravce adoptují a ten zůstane v záchranné stanici Drosera v Bublavě. Při včerejším zasedání rady města mezi sebou vybrali deset tisíc korun. K devíti členům rady se připojila finančním příspěvkem i tajemnice městského úřadu Miroslava Kurcová. Přítomní poté zahrnuli sokolníka Josefa Chloubu i záchranáře z Drosery T.V. Smolíka spoustou dotazů, a dokonce se našli i tací, kteří neváhali a dravce si vzali na ruku. Jak dlouho žijí sokoli? Čím se živí? Mohu za ním přijet na návštěvu? To jsou jedny z mnoha dotazů, které na oba záchranáře chrlili radní Sokolova. Příspěvek deset tisíc korun pro tuto sokolici vydrží zhruba na jeden rok. „Když budete přispívat i nadále, bude žít dravec dlouho,“ poznamenal s trochou nadsázky záchranář T.V. Smolík. Jeho slova potvrdil přítomný sokolník. „Sokol stěhovavý se v některých případech dožívá až pětadvaceti let,“ řekl Josef Chlouba.

Jak tvrdí, se sokolnictvím začínal v sedmnácti letech v Chebu. „Po škole na to již nebyl čas, ale nyní jsem se ke svému koníčku vrátil,“ potvrdil Chlouba. Záchrannou stanicí Drosera projdou ročně desítky živočichů, zejména pak dravých ptáků, kteří potřebují pomoc člověka ať v podobě dokrmení mláďat a jejich vypuštění zpět do přírody, tak i trvalé péče po komplikovaných zraněních.