Denní stacionář slaví čtvrt století. Vzpomenete si na první dny po otevření Mateřídoušky, co se tehdy odehrálo?

V prvních dnech po otevření denního stacionáře se řešily především praktické věci. Jaký bude režim dne, jaké vybavení bude vhodné pro děti s postižením, jak spolupracovat s rodinami klientů. První dny stacionáře byly ve znamení hledání vhodné cesty a o získávání důvěry. První společné vycházky po městě se „těšily" zvýšené pozornosti. Výsledkem bylo anonymní občanské rozhořčení nad skutečností, že do budovy sousedící s normální školkou chodí nějaké, mírně řečeno, divné děti.

Jaká situace byla pro stacionář za uplynulé čtvrtstoletí nejkritičtější?
Na začátku roku 2007 jsme se dozvěděli, že kraj nadále nechce být zřizovatelem denního stacionáře, a my byli postaveni před zásadní rozhodnutí, zda budeme stacionář provozovat sami jako nestátní nezisková organizace. Vzhledem k tomu, že jsme nechtěli zklamat klienty i jejich rodiny, tak vznikla obecně prospěšná společnost Denní centrum Mateřídouška, o.p.s. Postavení se na vlastní nohy rozhodně nebylo lehkým rozhodnutím, neboť úspěch nebyl vůbec jistý.

Co považujete za největší úspěch?
Dlouhodobou spokojenost našich klientů i jejich rodin. Podařilo se nám zlepšit osud několika desítek lidí s postižením a nabídnout jim individuální podporu ve snaze spokojeně žít ve vlastní rodině. Klienti stacionář rádi navštěvují a rodiny důvěřují péči, kterou jim nabízíme. To považujeme za největší úspěch.

Kolik klientů za dobu existence stacionářem prošlo?
Od založení denního stacionáře v listopadu roku 1990 prošlo stacionářem zhruba 72 klientů. Důležitější než počet klientů je skutečnost, že někteří klienti s vážným postižením ve stacionáři dospěli a stále žijí ve svých rodinách, které s pomocí stacionáře zvládají každodenní náročnou péči.

Jaké plány máte se zařízením do budoucna a co Mateřídoušce popřejete do dalších pětadvaceti let?
V prvé řadě plánujeme otevření nového pracoviště denního stacionáře v Sokolově, kde jsme pro tento účel od města Sokolova získali darem vhodnou budovu. Rodiče našich klientů se pomalu dostávají do seniorského věku a my bychom jim rádi pomohli vyřešit palčivou otázku, kterou si klade převážná většina rodičů pečujících o děti s postižením: Co bude s našimi dětmi, až se o ně nedokážeme postarat? Zde by se Mateřídouška chtěla cíleně angažovat a nabídnout rodičům naději i přijatelné řešení těžké situace, která musí zákonitě nastat. Mateřídoušce bych chtěla popřát do dalších let spokojené klienty, lidsky i profesně kvalitní zaměstnance a nové nápady, aby se kytice Mateřídoušky rozrůstala o další voňavé kvítky.