A jelikož je muzikantem tělem i duší, vydává cédéčko s názvem Pro Aničku s písněmi, jejichž je autorem. To však není vše. Do kraslických městských sadů, kde bude křest CD probíhat, dorazí i Moravanka Jana Slabáka, zahraje i místní Horalka či dechová hudba Kynšperk. To vše při Svatováclavských slavnostech, které zde budou 25. září. A oslavenec slibuje i jednu perličku. Tou bude český jazzový trumpetista a herec Ladislav Gerendáš.

Jak jste se dostal k muzice?

Máme to v rodině. Táta byl varhaníkem ve dvou kostelech a ještě hrál na tamburášské nástroje. To jsou drnkací nástroje jejichž název je odvozen od tambury, nástroje patřícího do skupiny louten, původem z Balkánu. Já vzal v šesti letech do ruky housličky, ve třinácti jsme začal hrát na dechové nástroje u nás v Sokolnici. Tam jsem působil ve venkovské kapele až do 21 let, protože tehdy se rukovalo na vojnu později. Při nástupu na vojnu jsme měl štěstí, že jsme se dostal k vojenské muzice v Karlových Varech, kde jsem se rozhodl zůstat i po vojně. Poté jsem vystudoval dálkově hudební školu Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem.

Kdy jste takzvaně zakotvil v Sokolově?

To bylo v roce 1976, kdy jsme musel v armádě po 24 letech skončit a jít do civilu. Začal jsem tehdy učit na sokolovské ZUŠ a vydržel tam 21 let. V té době už jsem začínal jezdit vypomáhat známému Velkému dechovému orchestru Amati Kraslice. Zde jsem hrál na křídlovku nebo trumpetu. O zhruba devět let později jsem byl dirigentem Hornického dechového orchestru v Sokolově a to až do roku 1991. Mezitím jsme skládal hudbu, byl jsem kapelníkem Laděnky, dechovky v Kynšperku a dalších.

To jste procestoval celý svět?

Svět asi ne, ale Evropu určitě. Například Kynšperk a jeho mažoretky znají v hodně zemích Evropy. Amatovci hráli tehdy v Americe, ale to já byl ještě na vojně a armáda mě nepustila.

Muzika vás provází celým životem. Co vás na ní baví?

Žiju muzikou. Myslím si, že muzika zajímá každého člověka. Samozřejmě, každý má svůj oblíbený žánr. Pokud je muzika dobře podaná či zahraná musí se líbit každému.

Změnilo se něco za těch 90 let v dechové hudbě?

Změna je v tom, co se hrálo dříve a co se hraje dnes. Tehdy byla v podání dechovek pouze lidová hudba. Dnes zahrají symfonické dechové orchestry vše. Hrají například i skladby z muzikálů.

Na co se mohou lidé těšit v Kraslicích při křtu CD?

Právě na lidový program. Většina skladeb budou polky a valčíky. S kynšperskou muzikou zase skladby koncertního rázu. Jako perličku jsem pozval jazzového trumpetistu Láďu Gerendáše s kterým se znám z vojny už 50 let. Zazpívá i song Ivana Mládka U Karlových Var stojí pivovar. Hrál s ním v jeho kapele. Chybět nebude ani zmíněná Moravanka, Horalka či místní ZUŠ.

Pokud vím, muzikantem ale nebyl jen otec a vy, že?

Ano. Mám dva syny. Jan začínal houslemi, poté se pokoušel o trumpetu, ale nakonec mu učarovala kytara. Jindra hrál zase chvíli na klavír a poté přešel na trubku, na kterou hraje dodnes. Manželka zpívá. Poznal jsme ji v Sokolově , kde jinde než při muzice. Od té doby jsme spolu a spolu také celý život zpíváme. Pak je tu ještě vnuk Lukáš, který zpívá v metalové kapele. A nakonec vnučka Nikola, která zpívá.

Co plánujete po devadesátce?

Složil jsem více skladeb a chystáme druhé CD. Už je natočené, ale ještě není vydané.