Kliknutím zvětšítePůvodně rakouští společníci Mikuláše si přes svůj démonický zjev našli cestu k českým dětem a jejich rodičům. Letos se bez nich ale nejspíš vánoční veselice budou muset obejít. Jaké je to, být úspěšnou krampusáckou skupinou, i o dopadech covidu na čertí řemeslo pro Deník přiblížil Rudolf Koudela, šéf týmu Krampus-certi.cz, který vystupoval například i v Sokolově.
Vaše skupina vystupuje každý rok touto dobou po celé republice. Letos to ale asi bude jinak. Jaké jsou dopady covidu na vaši činnost?
Letošní rok je katastrofa jak u nás, tak i v Rakousku, všechny akce zrušeny, letos mám pouze dvě soukromé návštěvy, nostalgicky u pravidelných zákazníků. Moje rodina je ale naopak spokojená. Za těch devět let budu poprvé na adventní neděle doma.
Kdy vlastně nejvíc pracujete, když to situace dovolí?
Máme aktivity během celého roku, v lednu jezdíme dělat do jednoho krkonošského lyžařského areálu akce pro děti, chodíme na masopustní průvody u nás v městě, pálení čarodějnic a různé pohádkové akce. Oficiální začátek sezony jezdíme pro spolek Rýbrcoul v Podkrkonoší na průvod strašidel, halloweenské akce, mikulášské nadílky pro hokejisty a pak již od začátku listopadu až do Vánoc skoro každý víkend.
Vrátíme se k vašim začátkům. Předcházela “krampusení“ zkušenost s mikulášskými pochůzkami?
Skupinu jsem založil v roce 2011. Začínal jsem s dcerou jako andělem a kamarádem jako Mikulášem. Koupil jsem si jednu masku z Rakouska, a když manželka viděla tu cenu jen za hlavu, sdělila, že je to první a poslední. (usmívá se) A další rok jsem přivezl další dvě, další rok už jsem jich měl asi deset a dalších deset na prodej.
Jak se za necelých deset let rozrostla vaše členská základna?
Dnes je nás celkem dvacet, pětadvacet. Dle poptávky. Převážnou část tvoří čerti, pak máme pět čarodějnic.
Koho jste pro vystupování získal? Chtějí se vyblbnout především mladí?
Nejmladším členem byla moje desetiletá dcera, když jsme začínali, vystupovala jako anděl. Nejstarší byl můj šedesátiletý kamarád. Ale průměrný věk čerta je pětatřicet let.
Prozradíte, jaká jsou jejich běžná povolání?
Jsou různá. Já mám menší stavební firmu, jeden je náčelník u policie, druhý účetní nebo student.
Krampusové jsou typickou postavou alpských regionů. Oproti českým čertům jsou démoničtí, nesahají jen k hrození, ale pro ránu nejdou daleko. Navíc nedělají rozdíly mezi dětmi a dospělými. Jak se jako Krampusové chováte? Je cílem udělat dobrou show, děsit?
Snažíme se o dobrou pekelnou, děsivou show, plnou kouřových a ohnivých efektů. Samozřejmě že děsit a potrestat někdy i fyzicky Krampusové musí. To nám někdy diváci vyčítají, že jsme oproti Rakušanům měkcí. Ale určit tu míru, kam až můžete zajít, je těžké.
A bojí se vás české děti?
Tak to je asi kus od kusu. Některé se bojí víc, některé míň, ani věkově to není vyvážené. Jezdíme léta na jednoho kluka, kolem jedenácti let. A ten se nás bojí jak čert kříže.
Podílíte se tedy na jeho výchově?
Hodně zlobí a maminka je s námi velice spokojená.
Stal se někdy nějaký incident? Občas vidíme zprávy, že lidé Krampuse napadají nebo je jim od rodičů nadáváno.
Rodiče na průvodech s negativní reakcí moc nechápu. Pokud se o děti bojí, nemají tam s nimi co dělat. Párkrát jsme už řešili i něco s policií, ale vždy, musím zaklepat, vina nebyla u naší skupiny.
Svádí vaše kostýmy k vandalství? U jedné skupiny bylo dokonce zaznamenáno podpálení kožichu. Máte podobnou zkušenost?
Lidé soustavně tahají za rohy, vousy. Jednomu čertovi dali i pěstí, že mu odletěla maska z hlavy. To byli společensky nepřizpůsobiví občané. Podpálení u mé skupiny nebylo, možná sami sebe jsme občas ožehli. Ale u spřátelené skupiny z Kadaně byl případ úmyslného podpálení. Opět nepřizpůsobivý občan.
Masky Krampusů se v Rakousku dědí i několik staletí. Vy jste museli začínat od píky. Jak moc finančně náročná investice je do základní výbavy Krampuse? A co je tou základní výbavou?
Dřevěné masky se dají pořídit už za dvanáct tisíc, ale i za padesát. Já mám rád i ty silikonové, jsou dělané výtvarníkem ze speciálních filmových silikonů a jsou opravdu velmi reálné a také drahé. Kostým se pohybuje okolo deseti až třiceti tisíc korun. Já už do veškerého vybavení investoval bezmála tři čtvrtě milionu korun. Samozřejmě že jsem už i něco zase zpět prodal, ale za to, co mám ještě doma, bych si mohl koupit možná novou Škodu Octavii.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
