A snil tenkrát o tom, že by je jednou rád vydal knižně. Neuběhl ani rok a sešli jsme se podruhé. To už ale v ruce držel svou novotou vonící literární prvotinu Člověčiny a byl na ni náležitě hrdý.

„Myslel jsem si, že udělám úplně jinou knihu, ale hlavně jsem tenkrát opravdu nevěděl, že udělám knihu,“ svěřil se hned v úvodu s úsměvem. Velkou podporu a motivaci našel ve Václavu Bártovi, který ho přesvědčil, že jeho psaní má smysl, a až bude mít zhruba 70 povídek pohromadě, udělají spolu povídkovou knížku. „Loni v květnu jsem si najednou řekl: A proč ne? Ať to vypadá, jak chce, uvědomil jsem si, že mi bude brzy 60, a když to má smysl a někomu se to líbí, proč to nevydat. I kvůli mým dětem,“ přiblížil, jak se zrodilo přesvědčení jít si za svým cílem a knížku vydat.

V létě se pak naplno pustil do psaní. Povídky vznikaly různě. Někdy to byl příběh na zadané slovo, jindy svou roli sehrála nuda, kamarádi. Jen málo je o konkrétních lidech. Jsou to povídky ze života, i když je mezi nimi pár nadnesených, fantaskních. Rovněž si uvědomil, že na vydání budou potřeba peníze. Prodal motorku a část si nechal stranou. V tomhle směru měl ale nakonec štěstí, díky své kamarádce sehnal štědrého sponzora. „To je pro mě velmi důležitá věc. Je to moje kniha, vybíral jsem i desky, barvu, papír. Ale ta kniha je tady díky tomu, že jsem měl kolem sebe lidi, kteří mohli moje povídky posoudit, poradili a pomohli. Nejvíc v tomto směru musím poděkovat Václavu Bártovi, Lence Vitvarové a Romaně Niebauerové,“ ocenil Jiří Novák.

Člověčiny zatím vyšly v nákladu 700 kusů a jejich vydavatelem a nakladatelem je právě Václav Bárta, který stál de facto u zrodu této nové spisovatelské naděje. „Přemítal jsem před vydáním knížky Člověčiny, co napsat do jejího závěru. Před časem jsem Jirku Nováka přirovnal k divočákovi české literatury. Připomínám si, jak se nám před časem vynořil z neprozkoumané krajiny Sokolovska a mlsným jazýčkem obhledával, co kde zajímavého k ochutnání. Po bedlivějším přečtení knížky konstatuju, že už rypáčkem pěkně ryje literární zahrádky svých usedlejších literárních sousedů,“ říká uznale Václav Bárta na adresu autora knížky. „Dneska je v módě neposlušné divočáky střílet. Ale já bych to, páni spisovatelé a básníci, nedělal. Navrhuju na Jirku Nováka vyhlásit hájení, třebaže nás kapku provokuje a bude nás patrně (doufám a věřím) dráždit čím dál víc. Posadíme se na číhanou s prstem na spoušti a uvidíme, jak to s ním a s námi bude dál!“ vzkazuje.

První křest si Jiří Novák odbyl v Praze, kde se kmotry stali režisér F.A.Brabec a básník Jiří Žáček. Teď ho čeká další například v Kraslicích a také snad řada autorských čtení, kde svoje Člověčiny představí.