VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jubilejní vzpomínka na dobrého člověka

SOKOLOV/ Pátého dubna by bylo pětadevadesát let učiteli Václavu Němcovi. Mnoho lidí vzpomíná hlavně na jeho poutavá vyprávění.

7.5.2007
SDÍLEJ:

Václav Němec s dětmi lískovské jednotřídky v roce 1933.Foto: Archiv H. Kavkové

Když jsem vloni hovořila se spoustou pamětníků, kteří mi líčili poznatky ze svých počátků a životních momentů na Sokolovsku, byly to dojmy různé. Ale přece měly něco společného. A tím bylo jedno jméno, které zaznělo shodně ve všech vyprávěních. Jméno, na které vzpomínali všichni s úctou a láskou. Jméno člověka, kterému jsou věnovány tyhle dnešní řádky….

Rok 1933

Píše se rok 1933. Do tehdejší Lískové – Haselbachu přichází nový učitel. Připomeňme, že tenkrát to byla vesnička téměř s tisícovkou německých obyvatel, a přece právě tady vznikla už v roce 1919 jedna z prvních českých menšinových škol na tehdejším Falknovsku. Přesněji to byla jedna malá třída v budově německé obecné školy. A ti, kdož sem přicházeli, aby v naší mateřštině vzdělávali nejmladší generaci, to rozhodně neměli snadné. Školní kronika připomíná, že se vyučující staral třeba i o to, aby děti měly aspoň v poledne teplou polévku. A že pro výuku neměl příliš pomůcek, protože místnost určená pro kabinet byla rok před jeho příchodem proměněna na mateřskou školu. A ze zažloutlých stránek taky vyčteme, že v září roku třiatřicátého tady bylo zapsáno 16 dětí. Nový učitel, narozený 5.4. 1912 v Kaznějově, který po absolutoriu plzeňského učitelského ústavu nastupuje nejprve do Jemnice na Tachovsku, přebírá lískovskou školu po Václavu Mykyskovi. Bydlí v pokojíku nuzného nízkého domku, ale ochotně se zapojuje do všeho českého. Jeho zásluhou je v Lískové tehdy prvně slaven Den matek, nacvičuje s dětmi kulturní programy, vodí je na naučné vycházky, v červnu s nimi jede na výlet do Lokte. Vštěpuje dětem nejen učivo, ale mnohem víc.

Škola v Citicích

Proto oblíbený učitel, který se projevuje i jako šikovný organizátor a nadšený vlastenec, neuniká pozornosti chebského inspektora pro české menšinové školy. A tak už po dvouletém pedagogickém působení v Lískové mu předává dekret řídícího učitele České menšinové školy v Citicích. Tady je sice škola větší, ale také i víc německých tendencí. Ale zatímco většina českých učitelů se snaží dostat pryč z těchto končin rozrytých uhelnými vráskami, on v nich nachází svůj domov. Jeho lidské i profesní pouto se prolínají. Proto na Sokolovsko často myslí i na Železnobrodsku v dobách pro národ nejtěžších, kdy musel stejně jako veškerý český živel opustit zfanatizované německé pohraničí na dlouhých šest let….

Poválečné období

Píše se červen 1945. A do pohraničí se kupodivu žene spousta lidí. Nikoliv však proto, aby tu křísili tolik let utlačované češství. Ale naplnili kufry z německých konfiskátů a pak zase zmizeli do bezpečí vnitrozemí. Leč byli i tací, co měli jen odřený kufr. A tu plnost jinde. V srdci. A se slzami v očích objímali tenhle kraj, po kterém se jim celou okupaci stýskalo. Uvážíme-li, kolik měl region do roku 1938 českých menšinových škol i učitelů, s faktem, že se sem po válce vrátil pouze jeden jediný, vycítíme v tom to, co už dnes známe moc málo. Skutečné vlastenectví. Spí na podlaze hotelu Hamm, chodí kilometry pěšky a přebírá z pověření vládního zmocněnce Jaroslava Průška všechny někdejší německé školy na Sokolovsku do české správy. Na střeše školy v Chebské ulici, která byla předválečnou českou obecnou i měšťanskou školou, je ještě namalován červený kříž, byl tu totiž ve třídách umístěn vojenský lazaret. Město je v troskách, plné Němců čekajících na odsun, nechybí spousta amerických vojáků, ale je zoufale málo bytů. A do toho přijíždí rodina s malou Janičkou. Nemá na ni mnoho času. Stmeluje onu hrstku českých průkopníků a s ní pořádá 6. července 1945 oslavu mistra Jana Husa. Taky shání učebnice i pomůcky a dělá všechno pro to, aby byly pro děti prvních dosídlenců připraveny třídy první obecné školy, jejímž ředitelem se od září stává. Zároveň je taky pořadatelem uměleckých večerů. V Armádním domě, který se stává prvním českým kulturním centrem. Na klavír hraje paní učitelka Marie Šmejkalová a na housle Egon Geiger, bývalý žák české menšinové školy z bohaté německé židovské rodiny. Ten jen díky svému hudebnímu nadání přežil peklo Osvětimi tím, že byl vybrán do táborové kapely. O rok později pak pomáhá v opuštěné budově v Hruškové organizovat první školu v přírodě, uprostřed které musí všichni odejít, protože vylidněná obec je včleněna do vojenského pásma.

Tábor ve Svatavě

Nejsou to lehké roky. Kdy sám poznává překotnost nenávisti ke všemu německému, rozlišuje lidskou duši podle skutků a totéž vštěpuje stovkám, spíše tisícům žáků, kteří procházejí v řadě desetiletí kolem jeho učitelského stupínku. A k tomu všemu se druží ještě myšlenka zaznamenat aspoň něco málo z měnícího se Sokolovska. Odkud mizí typické hrázděnky, malebná zákoutí i cenné historické památky. A v nenasytné touze po vagonech uhlí i překotné snaze likvidovat vše minulé se ztrácí celé vesnice. Díky jeho snaze není naštěstí zapomenuto, že ve Svatavě stával koncentrační tábor, což totalita příliš připomínat nechtěla. Nachází staré dokumenty, hledá a koresponduje s bývalými vězeňkyněmi v mnoha zemích a pomáhá uskutečnit v šedesátých letech jejich první setkání. Stejně tak zaznamenává fragmenty o bývalém koloritu tohoto regionu. Pouští se i do nezáviděníhodné úlohy sestavit z útržků o odsunech souvislý text. („Odsun a proč ?“) Přibývá článků na různá témata i série textů z dějin Sokolova, nazvaná „Město, v němž žiji“. Několik let je i sokolovským městským kronikářem.
Ani když opouští navždy kantorskou roli vzhledem k důchodovému věku, jeho činorodost neustává. A krystalizuje do vskutku ojedinělé akce. Tehdy totiž přichází s myšlenkou uspořádat setkání nazvané „Pětačtyřicátníci“. V Hornickém domě se v květnu roku 1985 setkávají ti, kteří sem přišli v onom poválečném přelomovém roku, aby téměř s holýma rukama, ale ryzím člověčenstvím pomohli začít psát stránky českého Sokolova. Akce tehdy měla nadšený ohlas. A útlá knížečka v modrém obalu stejného názvu je určitě tou nejcennější ze všech, které napsal. Protože v ní se skromností sobě vlastní shrnuje, byť nevědomky, i své curriculum vitae. Tehdy neví, že má před sebou už jen pár roků života. Dál přemýšlí, sleduje, shromažďuje, píše. Škoda, že mnohé myšlenky už zúročeny nebyly.

Památka

Když navždy v dubnu 2001 opouští všechno, s čím byl bytostně spjat, učinila jeho rodina rozumný krok. Předala totiž jeho písemnosti do plzeňského oblastního archivu. Strávila jsem tu nespočetné množství hodin. Protože to, čím po celá léta žil, čemu se věnoval, o čem tolik věděl, co vložil do několika dalších připravených, ale nepublikovaných textů, tvoří nesmírně cenný pramen. Pro dny příští. Který bude i vyznáním toho, kdo tak vroucně přilnul k tomuto kraji. I s jeho krušnými českými začátky, chaotickou a nevábnou poválečnou šedí, společenskými zvraty a nedoceněním vroucího vlastenectví. To vše je dnes pečlivě chráněno ve třiceti objemných archivních kartonech.

Co dodat?

Není ani stopy po Lískové, která byla svědkem příchodu člověka, který zasvětil všechna svá další léta Sokolovsku. Naopak mnoho z toho, co chtěl ještě předat budoucnosti v živé knižní formě, zůstalo jen v podobě nevydaného rukopisu. V archivním fondu. Ať je k nim třeba přidáno i tohle dnešní povídání. Ale život pana učitele Václava Němce, kterému by 5. dubna bylo rovných pětadevadesát let, byl určitě životem, který by nikdy neměl upadnout do prachu nevděčného zapomnění…

7.5.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Za nebezpečné vyhrožování hrozí řidiči náklaďáku až tři roky.

Nejdřív řidiče vybržďoval, pak na něj vytáhl pistoli

Ilustrační foto

Naši prvňáci ze ZŠ Dukelská v Kraslicích

Kraj uspoří miliony korun díky nákupu plynu na burze

Karlovarský kraj – Úspěšný nákup na komoditní burze má za sebou Karlovarský kraj. Díky příznivým cenám a správnému načasování tak zaplatí za potřebné množství zemního plynu v příštích dvou letech o šest milionů korun méně než v předchozím období.

Sály a kostely rozezní koledy a vánoční písně Roháčů

Karlovarský kraj – Pokud jste náhodou projížděli už v září Božičany a zaslechli koledy a vánoční písně, sluch vás skutečně neklamal. To se na svou šňůru vánočních koncertů připravovali Roháči z Lokte.

Horní Slavkov ´drze´ pošilhává po krajském přeboru

Horní Slavkov – Po postupové euforii do krajské I. A třídy fotbalová euforie v táboře fotbalistů Spartaku Horní Slavkov nekončí, naopak nabírá na obrátkách.

Řidič autobusu střetu zabránil, odnesla to jedna cestující

Sokolov – Střetu s vozidlem VW se podařilo zabránit řidiči autobusu v Sokolově. Odnesla to ale cestující, která při prudkém brždění upadla v autobusu na zem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT