Vposledním květnovém týdnu jsem byl pozván kamarády, jmenovitě Rudolfem Staňkem na jeho ranč do Hrušovan nad Jevišovkou. Přijel jsem z Festivalu trampských písní z Horního Jelení, kde jsem byl v porotě. Na Rolftownu jsem byl pár dní, když jsem zjistil, že nemohu dýchat a tak jsem byl odvezen rychlou záchrankou do nemocnice ve Znojmě. Byl tam profesionální zdravotní personál a začali mě dávat dohromady. Měl jsem plíce zahlcené vodou a skoro jsem se udusil. Druhý den v noci na oddělení JIPu, kdy jsem se ještě nemohl hýbat, se odehrála v jednu hodinu v noci scéna plná hororu. Na uvolněné lůžko naproti mě přivezli nějakého robustního mladého chlapíka , který zprvu jen nahlas nadával, ale pak začal vykřikovat nějaké nesouvislé věty. Protože jsem nechápal o co se jedná, zavolal jsem sestru a ta mi řekla šeptem, že je to nějaký opilec a do rána se z toho snad vyspí. Bohužel se tak nestalo.

Onen hromotluk začal pojednou řvát na celé kolo, že nás všechny zabije a už se zvedal z postele. Sestry s ním měla napřed trpělivost a snažily se ho všelijak uchlácholit a přemluvit aby se uklidnil. Když to už nešlo, snažily se ho přikurtovat k posteli. On se však vysmekl a byl ještě zuřivější. Slova kterými je častoval, by obstály před každým soudem, jako urážka na cti. To všechno jen proto, aby nás těžce nemocné pacienty, sestry před jeho vzrůstající agresivitou ochránily doslova svými těly. Bylo jasné, že takhle se nemůže dál pokračovat a tak řvoucího stokilového hulváta musely dostat na jiný pokoj, který kvůli tomu musely ve dvě hodiny v noci vystěhovat. Sestry ho pak neustále hlídaly, aby neublížil ani sobě, přesto se mu podařilo uvolnit jednu ruku a jednu z nich napadl.

Spát se už nedalo, jeho řev se rozléhal po celém oddělení a nebral konce. Na zdraví to nikomu nepřidalo, spíše naopak. Dokázal křičet ještě celé dopoledne a nemocní lidé tím trpěli. V neděli odpoledne ho pak někam odvezli, asi na psychiatrii a zbyl po něm pocit bezmoci a otázka - co se to vlastně děje?
Jak to, že byla v tak velkém městě vinařského kraje zrušena záchytka a opilci, nebo zdrogovaní hulváti se musí vozit do nemocnice na vyspání. Oni se možná vyspí a ráno už o ničem nevědí, ale jsou tu možné negativní dopady na zdraví pacientů a to vše přidává ještě větší nápor k těžké a namáhavé noční práci mladých sester. Protože starat se o těžce nemocné pacienty a přitom se ještě rvát s hospodskými rváči, je někdy až neúnosné.
Za tuhle opileckou agresivitu se kdysi trestalo, ale dnes může kdokoliv napadnout sestru nebo lékaře a nic se mu nestane. Ráno jen dotyčný řekne, že si nic nepamatuje a je to. Jak to, že tihle opilci a feťáci, mají větší práva, než slušný člověk?

Často vidíme v televizi, jak různí opilí rváči napadají zdravotní personál sanitek. Není divu, většina z nich určitě prožila už nějakou noc místo na záchytce v nemocnici a tam tihle lidé poznali, že si na zdravotníky mohou všechno dovolit a nic se jim nestane. Jen si ke svým nepřátelům v policejní uniformě, přidali i bílou uniformu zdravotníka. A ten se pro ně díky svému poslání pomoci bližnímu, stal snadnějším terčem.
Nemocnice ve Znojmě, je skvěle vybavená a leží v krásném a klidném prostředí. Ani zdejší personál nemá chybu. Tak proč místní radní za nimi nestojí a nezamezí opilecké útoky na tyhle pracovité a slušné lidi, jimiž beze sporu jsou a dělají tak čest svému městu i kraji. Nenašlo by se něco peněz na vybudování menší obecní šatlavy, aby byl konečně klid?

Jak by asi bylo tomu člověku, který rozhodoval o zrušení záchytky aby město ušetřilo, kdyby ´nedejbůh´ musel dát svou starou a nemocnou matku na internu a tam jí v noci začal napadat nějaký opilec. Asi by rychle změnil názor.
Vždyť i bratři Slováci mají staré záchytky a říkají jim krásně - Izbička pre opilcov. Tak proč to nejde u nás?