Zní to krutě, ale je to pravda. Když jsem po odeslání svého podpisu k úvodnímu provolání Charty 77 do Prahy byl v březnu 1977 zatčen a dovezen k výslechu v Karlových Varech do hlavní budovy bývalé SNB, bylo mi řečeno, že mě nevyslýchají žádní venkovští policajti, ale StB Praha.

Následovaly vyhazovy z práce, nadávky ve stylu „Zrádce dělnické třídy a zaprodanec imperialismu“ a pak, když jsem odmítl jít za „svými chlebodárci na Západ“, byl jsem donucen k vystěhování z Karlových Varů, napřed do Horní Blatné a později do Chodova. Mému zdraví to neprospělo, přišly žaludeční vředy a pak revmatická horečka s postižením srdce.

Po létech nadávek a ponižování : „Když si budeš stěžovat, tak řekneme, že urážíš Sovětský svaz a naše zřízení a oni tě zavřou“, jsem musel kvůli svému zdravotnímu stavu dělat na vrátnici, a proto mám teď malý důchod. Po veškerém „zvýšení“ mám 5.500 Kč, zatímco příslušníci StB a všichni ti, co mně, jak sami říkali, „znechucovali život“, dostávali vysoké platy a pak i mnohatisícové odstupné.

Nikdy jsem nic po nikom nechtěl a nedělal jsem to z falešného hrdinství. Jen jsem stál za svým slovem a chtěl žít jako svobodný člověk. Požádal jsem o příspěvek na bydlení, protože jakmile zaplatím 2.300 Kč nájem, 1.200 Kč elektřinu, pak plyn, popelnice atd., zbude mi tak 500 Kč na měsíc.
To je přibližně 16 Kč (slovy šestnáct korun) na den na stravu na měsíc. Je jasné, že si nic nekoupím a jím jen suchý chleba a polívky. Ten příspěvek jsem nakonec nedostal, a tak jsem žebrákem. Mám se prý proti tomu odvolat, ale ke komu? K těm samým úředníkům, co mě odmítli, nebo k dalším, co by mě ve šlépějích těch předešlých odmítli také?

To se mi nestalo ani za hluboké totality, tam jsem i přes to všechno měl co jíst. Jak říkám, nepodepisoval jsem Chartu 77 kvůli nějakým výhodám a penězům, jen chci mít ke stáru co jíst a trochu slušně žít. Svoboda je krásná věc, ale když nemáte z čeho žít, tak je iluzorní.

Jestli mi někdo poradí, jak mám vegetovat za 16 korun na den, budu rád. Nikdy jsem neuměl krást ani podvádět, a tak nic nemám. Celý život jsem musel pracovat (jinak by mě zavřeli za příživnictví) a musel platit daně. My nemocní důchodci už těžko chodíme, a tak nekřičíme s transparenty v ulicích. Asi proto nás nikdo neposlouchá, ale vy taky budete jednou staří …