Mé oblíbené místečko se nachází v malé obci Lubenec.
Vždy, když se chci zachránit před agresivitou a hlukem dnešní společnosti, jdu se projít k rybníčku. Lehnu si u kamenné studánky, nad níž se krásně tyčí koruny vysokých a zelenajících se stromů, mezi nimiž prosvítá modrající se nebe.

Kdykoliv přemýšlím, často hledím na hladinu rybníčku, jenž mě z dálky tiše vítá svými jemnými vlnkami. Na něm se často hádají kačeny a labutě. Ty se odváží přijít až k nám.
Někdy však krásu a klid této krajiny přeruší kolemjedoucí vlak. Rybáři, kteří zde chytají ryby, jsou k přírodě velice ohleduplní a někdy bývá velice těžké zjistit, zda tu někdo rybaří.

U studánky šumí tajemné lesy a volají mě k sobě. Kolem rybníčku se totiž nachází lesík a taková menší skála. Po ní vede vyšlapaná cestička. Vždy, když po ní jdu, najdu nějakou tu jahůdku, malinu nebo borůvky.
Nejkrásnější je však pohled na rybníček při stmívání. Na obloze se toulají červené obláčky, připomínající ovečky. Celá krajina tím dostává jinou atmosféru, podobající se romantickým scénám v amerických filmech.
V korunách stromů jsou slyšet zpěvaví ptáčkové, kteří svým dětem pějí poslední píseň na dobrou noc.