"Místo plánujeme zvelebit pro aktivní i pasivní odpočinek místních. Přidáme lavičky, ozdobné keře, sakury, fitness prvky či hřiště na petanque. Naši senioři se na tuto společenskou venkovní hru původem z Francie scházejí jednou týdně a nechyběli ani krajské olympiádě," říká starosta Oloví Jiří Mikuláš. Demolice, rozdělená na tři části, vyšla na 1,95 milionu korun. Z této částky činila 1,2 milionu dotace.

Domky v okolí dnešního podniku AGC nechali postavit první majitelé sklárny v Oloví.

Michael H. u Krajského soudu v Plzni.
Babička mu nedala svoje poslední peníze. Dusil ji a dupal jí na hlavu

Dne 20. května 1892 byla již sklárna uznána schopnou provozu. Prvním prokuristou se stal Julius Weiss. Vídeňský podnikatel Leo Weiss, který založení nového podniku inicioval, se stal výhradním velkoobchodním prodejcem olovského skla. Dostavěno bylo dalších pětadvacet bytů pro foukače, řezače, taviče i předáky pro řízení specializovaných činností. Další odborní dělníci našli ubytování v Horách a v Oloví. Huť zaměstnala i značný počet nekvalifikovaných dělníků z řad místních občanů. Podle dobového zvyku byla sklárna pojmenována, ale název Lisenhütte /Luisina huť / se příliš nevžil, neboť jej zastínilo jméno akciové společnosti. Podle obecní kroniky zahájila huť výrobu 22. července 1893 se 63 zaměstnanci. Odbyt skla stoupal, neboť našlo cestu i na německý trh. Došlo k rozšíření provozu, další výstavbě bytů, postaveno bylo ředitelství s byty pro úředníky závodu, nezbytný hostinec, bez něhož se žádná huť neobešla. V polovině 90. let zaměstnávala firma 200 dělníků. V roce 1897 byla dokončena stavba hotelu a závodní jídelny. Sklárna zřídila i vlastní nemocenskou pojišťovnu.

Za 15 let od zahájení výroby vyrostl v Oloví prosperující podnik se dvěma sklářskými osadami, v nichž bylo postaveno 32 domů se 139 dělnickými byty. V nich bydleli kvalifikovaní foukači skla, řezači, taviči a další specialisté. Tito dělníci užívali tovární byty bezplatně, dostávali deputátní příděly paliva a odebírali elektrický proud za paušální poplatek. Pokud neměl závod volný tovární byt a sklář se musel ubytovat v soukromí, proplácela mu firma odpovídající náhradu.

Vodáci na Ohři. Ilustrační foto
Dva muži napadli vodáky železnou tyčí. Žena dostala navíc pěstí