Osou Karlovarského kraje je třetí nejdelší česká řeka, 300 kilometrů dlouhá Ohře. Krajinu pod Krušnými horami dotváří již dobře 25 milionů let a všechno nasvědčuje tomu, že pro naše předky byla víc než jen pouhou řekou. Německy hovořící lid, který tu žil osm století, ji uctíval jako živou bytost, přinášel jí dary a obětiny, pojmenoval po ní celý kraj a opěvoval ji ve stovkách písní a básní.
Po roce 1945 s příchodem nového obyvatelstva šlo ale vše stranou, pro „budovatele lepších zítřků“ byla řeka pouhou stokou, kam se vypouštěl veškerý odpad. Na svoje znovuobjevení čekala Ohře půl století a na knihu, která by přiblížila zájemcům její tok od pramene v Bavorsku po ústí do Labe u Litoměřic v češtině, ještě o dvě desítky roků déle. Dočkala se až letos, a jak už to bývá, vyšly ty knihy hned dvě za sebou.
Už v létě vydalo muzeum v Sokolově útlou brožuru s názvem Ohře – řeka pozoruhodná, kterou její autoři Jaroslav Michálek a Petr Uhlík v předmluvě skromně uvedli jako malý průvodce po velké řece. Ve 48 tématických blocích zde zájemce o Ohři najde veškeré důležité informace o řece a jejím okolí, zajímavosti ze světa přírody i lidí a jejich historie. Dvojjazyčná publikace je ilustrována několika stovkami barevných fotografií a její nespornou výhodou je, že si ji můžete na cestách za poznáním řeky Ohře strčit do kapsy.
Kniha s názvem Ohře – měsíční řeka, která bude veřejnosti oficiálně představená dnes odpoledne v sále Krajské knihovny ve Dvorech, je z jiného rodu. Její autoři, Otomar Dvořák s fotografkou Marií Holečkovou, se vydali na více než dva roky trvající pouť krajem podél Ohře, aby „odhalili její skryté přírodní krásy i nečekané souvislosti z dávné historie národů, které sídlívaly na jejích březích“.
Putovali od pramene na úbočí Schneebergu v bavorských Smrčinách až do Litoměřic, kde Ohře ústí do Labe, navštívili stará královská města i proslulé západočeské lázně, starobylá poutní místa, ruiny středověkých hradů i místa obydlená našimi prapradědečky stovky let před narozením Krista.
Sledovali řeku líně meandrující v pánevních oblastech Chebska i prodírající se s námahou skalními masivy Slavkovského lesa a Doupovských hor.
Objevovali přitom krásy, které Ohře spoluvytvářela těch dlouhých pětadvacet milionů let, co tudy teče, i krásy vytvořené v několika posledních stoletích našimi předky.
Výsledkem je výpravná, živě napsaná a bohatě ilustrovaná kniha, která čtenáři řeku a kraj kolem ní přiblíží z často nečekaných úhlů a souvislostí. Text i fotografie oscilují na pomezí reportáže a poetického vyznání lásky k Ohři a spolu s bohatou kolekcí barevných fotografií dodávají celé publikaci reprezentativní a dárkový charakter.