Dne 17. dubna tohoto roku tomu bude 64 let, co bylo město Sokolov bombardováno letadly americké armády. Nálet již byl naprosto zbytečný, o vítězích již bylo rozhodnuto na jiných bojištích, ale taková je již válka. Celý letecký nálet měl hlavní cíl a tím bylo zničení mostu přes řeku Ohři. Ve městě tehdy byl pouze jediný most přes řeku, kromě toho zde byla ještě krejcarová lávka pro pěší.

A jak celá akce bombardování probíhala? 150 letadel armády USA startovalo na letecké základně v Itálii s cílem bombardovat továrnu na pohonné směsi na Mostecku. Ale když přiletěla letadla nad svůj cíl, zjistila, že není co bombardovat, továrna byla již zničena. A proto byl vydán rozkaz bombardovat cíl v Hofu. Během letu však byl vydán rozkaz svrhnout bomby na cíle v Karlových Varech a v Sokolově, neboť Hof byl mezitím obsazen USA armádou.

V Karlových Varech se stalo cílem horní nádraží, které bylo úplně zničeno. Kromě toho bylo zasaženo několik domů v Rybářích. Bombardovací svaz pak pokračoval nad Sokolovem. Napřed byly svrženy kouřové bomby, které označovaly cíl bombardování, jímž byl most přes řeku Ohři.
Ve 14.47 hod. začalo bombardování města a na město bylo svrženo celkem 65 trhavých, třeskavých, několikametrákových bomb. Přímý zásah dostalo celkem 40 budov, které byly úplně zničeny. Kromě toho bylo poškozeno asi 200 jiných budov. Náletem přišlo o život 83 lidí, mnoho osob utrpělo větší nebo menší zranění. Přímý zásah dostal hotel Theierl, kde bylo sídlo vojenského velitelství města a kde v krytu zahynulo 10 příslušníků wehrmachtu. Hotel stál v místech dnešního nákupního střediska Výběr. Nejvíce byly zničeny budovy čtvrti Butterscheibe, ta byla úplně zničena.

To byla část města, kde bydlela městská chudina a proletáři. Náletem byla úplně zničena nebo poškozena městská infrastruktura. Přímý zásah dostala plynárna ve městě, poničeno bylo elektrické vedení, vodovody a kanalizace.
Druhý den nato přiletěla letadla znovu. Dodnes není zjištěno, zdali při přeletu spojeneckých letadel nevyprovokovaly bombardování protiletecké flaky, které začaly na letadla střílet, nebo zdali tato letadla měla nádraží bombardovat. Železniční stanice v Sokolově dostala při bombardování přímý zásah a byla zničena levá část nádražní budovy. A ta již pak nebyla obnovena. Bomby určené pro nádraží dopadly i na jiné cíle ve městě.

Tento druhý nálet si nevyžádal žádný lidský život. Jen vedle jedné jámy po bombě byla nalezena ženská noha a bota z té nohy byla vystavena ve výkladní skříni, aby se zjistila totožnost mrtvé ženy. Zbytek těla té ženy nalezen nebyl a totožnost se nezjistila.
A 21. dubna 1945 bylo pohřbeno do společného hrobu 81 pozůstatků obětí náletu, dva zemřelí byli pohřbeni do rodinných hrobů na hřbitově.
Jejich pozůstatky dnes přikrývá travnatá plocha mezi budovou obřadní síně a parkovištěm hřbitova. Myslím, že by bylo vhodné, kdyby na tuto zelenou plochu byl umístěn památník, třeba formou kamene, kde by byla umístěna deska s nápisem, že jsou zde pochováni lidé, již zahynuli při bombardování města dne 17. dubna 1945. I tento pomník by připomínal zbytečnost všech válek.

Chtěl bych připomenout, že do společného hrobu, kde leží pozůstatky 2 210 sovětských válečných zajatců zemřelých během války v Sokolově, byl prokazatelně uložen určitý počet umučených žen z koncentračního tábora ve Svatavě. Já sám odhaduji počet těchto žen na 150 až 300. A označení, které by tuto skutečnost připomínalo, na pamětním obelisku chybí, a je zapotřebí je zde umístit.

Jiří John