„Když jsem se 21. srpna 1968 asi v půl třetí ráno vracel kolem sokolovské hlavní pošty z vinárny hotelu Ohře domů, divil jsem se, co ti vojáci blbnou – cvičení v tuhle hodinu,“ vzpomíná Pavel Zelenka na noc, kdy také Sokolov obsadila „spřátelená“ vojska v tancích a obrněných transportérech. Až o hodinu později se od sousedky dozvěděl zlou pravdu, že nás Rusové přepadli.
„V rádiu jsme slyšeli výzvy, abychom demontovali značky obcí a směrové ukazatele, tak kamarád vzal hned ráno sanitku, se kterou tehdy jezdil, a směrem na Cheb jsme až k Arnoltovu všechny z hlavní silnice sundali, směrem od Chebu už to někdo udělal před námi. Rusové jezdili sem tam a nevěděli, kde jsou,“ vypráví bývalý sokolovský číšník, který je dnes už v důchodu.
Na znamení vzdoru později na křižovatce u Perly hrozili sokolovští výrostci i dospělí na obrněná vozidla okupantů pěstmi. „Někdo po nich hodil šutr. Ti starší ho hned okřikli, ale to už jsme viděli, jak se kulomet z toho ótéčka natáčí a zaměřuje nás. V tu chvíli jsem měl opravdu strach, ale salva naštěstí nevyšla,“ dodává Pavel Zelenka s tím, že si nepamatuje, že Rusové v Sokolově po někom stříleli.
Pavel Zelenka poskytl redakci několik dosud nepublikovaných sokolovských snímků z té doby. „Pořídil je pan Kučera, který bydlel v ulici Boženy Němcové. Dlouhá léta pracoval v bance, loni bohužel zemřel. Krátce před svou smrtí mi zapůjčil pár fotek a já si je od něj okopíroval. Proto je trochu horší jejich kvalita.“
(luk)
